23.prosince

Přejeme všem přátelům, dvounohým i čtyřnohým, aby nadcházející svátky oslavili v klidu a míru, přesně podle svých představ a aby ten příští rok byl pro všechny skutečně pohádkovým, nechť se plní přání, nechť se děje nevídané, ať se stane nemožné možným. Ať se nemocní uzdraví, smutní rozveselí, chudí zbohatnou a ti, co nosí lásku v srdci nechť všem rozkvetou! (A některé vhodné jedince by si mohl odnést čert.) U nás doma na zázraky věříme, vždyť je zažíváme každý den.

1. prosince

Přeji všem přátelům i psím kamarádům příjemné prožití adventu!

19.října

Dixie Pixie si ke svým 4. narozeninám složila zkoušku BH. Přestože to někomu nemusí připadat jako Olymp, pro naši mladou dvojici to úspěch bezesporu je.

Všechno nejlepší, Pixlíku, k tvým narozeninám!!!

25. září

Jasně, začínám být nepolepšitelnou. Ale - absence aktualit znamená, že je nám fajn! Babí léto je sice trochu ufňukané, ale i tak nádherné. Z letního lenošení jsme se překlopili do horečnatého hromadění zásob na zimu, však už u nás pomalu klepe na dveře a Verunka se nedočkavě vyptává, kdy už konečně postavíme toho sněhuláka. Doufám, že se její přání hned tak nesplní a spokojí se s pouštěním draka. Psí holky se mají také skvěle, nemusí do práce ani do školy a to jejich občasné cvičení, aby nic nezapomněly se za práci dá považovat jen stěží. Máme oočkováno, oodčervíno i oodblešíno a nevím jak vy, ale my rozhodně naši veterinářku podporujeme a s ní i celou naší ekonomiku. O to více nechápu, jak je možné, že tak skomírá. Nás pejskařů je přece hodně! Nebo už jsme taky ohrožený druh?

Vzpomínku na léto najdete v Perličkách i s fotogalerií.

Zvířátka jsme v létě navštívili v ZOO Praha. Pejsky jsme nevzali, i já mám své limity akčnosti

12.červenec

Máme léto, máme prázdniny (alespoň ti šťastnější z vás) a tak vám nesu trochu počtení do letního se válení. Napsala bych u vody, ale počasí už je tak nevyzpytatelné, že není jisté, že neskončíte na lyžích. Máme tu nové články, prozrazující dění nedávných dnů. "Czakiru přejelo auto" (dobře to dopadlo, neděste se), Kterak jsem propásla cestu do Vídně (nestalo se nic) a Ztracený pes (také se našel). Krásný odpočinek!

24.červen
Letošní 4. ročník Perníkové kosti máme za sebou, počasí ve vydařilo, doufejme, že moc účastníků si kromě cen neodvezlo i spáleniny od zrádného sluníčka. Pár fotek - hlavně přítomných hovawartů - najdete v naší rajčatové galerii.

Možná již víte, že po letech fandění hovawartům jsem se rozhodla kvůli svým psím holkám založit zbrusu novou chovatelskou stanici. Jmenuje se "Cordis Paladin". Náš první hovawart Bert byl skutečným strážcem a ochráncem našich srdcí a tak doufáme a věříme, že všechna štěňata narozená pod touto chovkou přirostou svým lidem k srdci stejně, jako Bert k našim.

6.červen
Vzhledem k povodňovému počasí musel být závod O Perníkovou kost přesunut na termín 23. června. Stále tak máte možnost rozmyslet si svoji účast na opravdovém pouťáku.

29.duben
V neděli se na prachatickém cvičišti uskutečnil letošní ročník Jarního závodu družstev. Počasí nás vysloveně zaskočilo, po sobotním létu přišla opět čistokrevná zima a vyhledem k absenci kamen v nové buňce všem chyběla možnost ohřát se a zregenerovat. Přesto naši závodníci statečně vydrželi až do konce. Narozdíl od lidí psům, s vyjímkou krátkosrstých, počasí svědčilo, krásně jim to čuchalo a obrany stály za podívanou.

Nádhernou zprávou dne bylo vítězství bratra Dixie Pixie na mezinárodní výstavě v Drážďanech, kde Dean Drabbin při své premiéře získal nejenom CACe a CACIBa, ale rovnou BOBa. Padouch, nebo hrdina, my jsem jedna rodina.

17.duben
Jaro jsme po kynologicku oslavili závodem Vodňanský pohárek , kde jsme obsadili v konečném žebříčku 6. a 17. místo. Na místě jsme pořídili i fotodokumentaci.

31. březen
Veselé sněžné Velikonoce! Zdá se, že o překvapení nebude letos nouze. Místo trhání jarních kytiček a skotačení na pučícím trávníku jezdíme na saních a stavíme sněhuláky. Mám problém vysvětlit Verunce, která z knížek a časopisů pochopila, že Velikonoce přinášejí jaro a stále věří, že s těmito svátky skutečně přijde. Ještěže máme ta kamna . A čtečku! Dokud je zahrádka pod závějí, můžeme si bez výčitek svědomí ještě něco stihnout přečíst.

12. březen
Víceméně opravdu trávíme měsíc za příslovečnými kamny a jak jsme rádi, že je máme. S odcházející zimou si předáváme štafetový kolík nemocí kolem dokola. Psí holky jsou unuděné a nadšeně reagují na libovolný podnět. Při návštěvě cvičáku, ač trochu nešťastné, se obě překonávaly. Mohly se přerazit, dokonce i Dixie dělala obraty jak ještěrka. Nešťastné proto, že nám auto uvízlo (ano, u nás je ještě sníh a led) a polovina našeho týmu strávila čas vyprošťováním , místo tréninkem. Další obětí třináctého roku je naše cvičákovská Bouda, která vyhořela a ZKO tak zůstala bez klubovny. Štěstí v neštěstí bylo, že neshořel veškerý náš majetek. I tak nás čeká spousta brigádnických hodin navíc. Dlouho jsem měla pocit, že jsem na nějaký úkol zapomněla. V březnu jsem zjistila, že je to očkování Dixie, takže jsme to bleskově napravili. Dobrá zpráva je, že tentokrát byla Dixie i návštěvou veterináře nadšená . Malý výlet – taky výlet. A s březnem posílám další Perličku.

13. únor 2013
Únor bílý, pole sílí - tak doufám, že bude letos velká úroda, když už s vycházkama je u nás na vsi, ve vyšší vrstvě sněhu, ouvej. Zatím jsem se blogersky moc nepolepšila, ale nemusí pršet, aspoň když kape (když už jsem ta rčení vytáhla) a posílám do světa novou rubriku Perličky, kde se přesvědčíte, že jste na tom mnohem lépe, než já. Nechtěně jsem se dotkla podoby stránek, tak prozatím omluvte absenci loga. Chce to nějakou změnu, já vím, ale možnosti estránek jsou drsně omezené. Ono se to řekne - revoluce. Ale se tááák nechce . Třeba je to tím počasím .

leden 2013
Chtě-nechtě jsme vstoupili do dalšího roku. Těšila jsem se, že nastane konec světa a třináctý rok, který nevěstí nic dobrého, nás mine. Konec se ale nekonal a tak se dál budu držet metody „Doufej v nejlepší a připrav se na nejhorší“. S novým rokem jsem vklouzla zpět do pracovního procesu stejně hladce, jako do dobře padnoucích bot. Začátek roku je plačtivý, jakoby sama příroda dávala najevo, jak ji štveme. V dešti proto proběhl i klubový Sranda závod. Ostříleným kynologům a otužilým pejskům nějaká ta kapka zkazit náladu nemůže. Náš rodinný tým Martin-Dixie se oproti loňskému roku vyšplhal o příčku výše a místo bramborové medaile získal bronz. Ještě nějaký ten roček a pohár bude náš. Czakira sice dělá, co může, ale panička jí to stále kazí, nicméně 18. místo z 23 je pořád lepší, než loňská cena útěchy.