To je oblíbená hra naší Verunky. Jezdíme prstíkem kolem pupíku a pak se za pořádného smíchu schováme v podpažní jamce…Pojednou však milá hra dostává nahořklou příchuť, kterou cítím při vyslovení slova myš.  Není  myš, jako myš. Je taky myš domácí, všetečný a neoblíbený škůdce.

Čerstvě  napadlý sníh mi připomněl, že advent a s ním i Vánoce se blíží.  Uvězněna  nepřízní počasí, rozhlédla jsem se bystrým obrýleným okem po své domácnosti a zděšeně zjistila, že nepořádek se stal absolutním vládcem našeho domova.

Večerní drama 

Kočičí zrzounek nešel do světa, odstěhoval k nám a stal se právoplatným členem naší smečky Nemohli jsme ho pojmenovat jinak, než Garfield. Jak Garfieldek rostl, každý, kdo ho uviděl, podlehl jeho kouzlu. Po otci zdědil majestát, po matce hedvábnou srst a všetečnou povahu. Výchovou Bertem nabyl dojmu, že je rodem pes a aportovat se naučil mnohem lépe, než Bert.

Hlavní aktér se představuje

Tentokrát to nebude o psech, neboť zvířat je na světě spousta.  Hlavním hrdinou vyprávění dnes bude kočka Micka. Když jsem si mohla  užívat s kočičkou já, nechť si zprostředkovaně užijí i naši případní čtenáři. 

Kočka Micka byla mojí matce seslána z nebes.  (Údajně. Příslušnému zázraku jsem přítomna nebyla.) Našla ji totiž jako odrostlé kotě zoufale mňoukající na střeše garáže, kam ji nějaká dobrá duše odložila. Sundat nebohé zvíře ze střechy byla akce málem pro hasiče, ale s pomocí ochotných sousedů se úspěšně zdařila.