Ze života psího i lidského
"já jenom kráčím po cestách, které mají srdce. Po kterékoliv cestě, která má srdce. Po nich putuji a jediné, co mě zajímá, je, abych je prošel až na sám konec
a jak tak jdu, tak bez dechu zírám a zírám."
(Carlos Castaneda)
Naše stránky se asi přežily, protože mi při vložení jakéhokoliv obrázku brání v uložení. Asi nezbyde nic jiného, než se poohlédnout po novém webu. Ale i tak Vám všem popřeji.
V nejtemnější části roku přicházejí Vánoce,
aby v nás rozsvítily světélko naděje.
Hýčkejte si je a nenechte se zkrušit.
Ať Vás provází novým rokem,
byť by byl sebetemnější,
nikdo nám nemůže zhasnout plamínek
schovaný v srdci.
Krásné Vánoce a hodně sil do roku
2023!
26.9.2019
Léto nás definitivně opustilo a opět na nás nalehla podzimní realita, škola a zase po letním lenošení pracovní řád. Holky opět začaly pilně docházet na cvičák, protože málo platné, pes má pracovat a ne si hrát na gaučáka. Ovšem gaučové disciplíny jdou oběma holkám na výbornou. Jako každý rok, i letos jsme byly v Lukové na LVT, Sofie s Verunkou pracovaly na stopách a poslušnosti a docela jim to spolu jde. Domácí smečka je stále v pořádku, v plném počtu a hlavně zdraví. Člověk se to bojí pochválit, protože málo platné. statistika je sfině. A ten čas tak letí. Zas tu máme čas ořechů a to znamená, že naše mladší štěňátka Czakiry Černý vítr dnes slaví neuvěřitelné ČTVRTÉ narozeniny. Všechno nejlepší Broučci a hodně radosti a blbnutí s pánečkama! Broučci byli všichni rozebráni jako Strážci srdcí a tak se nikdo z nich nevěnuje kariéře, zato mají všichni zlaté páníčky. Vynahrazují mi to Arátka, opakovaně jsme se dočkaly vnoučátek, všichni tři plemeníci z vrhu Arátek už mají své potomky, takže se náš chov určitě nestratí. Naopak, teď se teprve ve třetí generaci se ukáže, jaké správné vlastnosti jsme přenesli na potomky. Už se na ně na všechny těším.
6.6.2019
Blogerská linie naší chovky umírá na úbytě. Už kolik let vím, že je na čase opustit estránky, ale jak už to bývá, pořád na nic není čas. Loňský rok byl jeden těch z přelomových, který byste se nejraději vyhli. Naštěstí se to netýká chovky, všichni naši pejsci jsou v naprostém pořádku. Ba, dokonce jich je více, než byste čekali, po své mamince jsem zdědila ještě retrívřici, které je 14 let, takže u nás doma už pro samé psy není kam šlápnout nejenom obrazně, ale přímo doslova. Když se retrívřice otrkala ve smečce a pochopila, že určitý pud sebezáchovy je třeba mít, pokud chce žít vedle Czakiry, uzavřela pevnou koalici se Sofií. Sofie má konečně někoho, kdo je s ní ochoten být v psí rvačce několik hodin denně. Blbý je, že zároveň s hraním mají obě silný smysl pro povinnost psa doprovázet páníčka, takže se s hrou všude stěhují za náma. Proto máte neustále pod nohama válející se po sobě psy, což je o úraz. Retrívřice je také těžce nedomazlená, takže jakmile se posadíte, už rve svojí hlavu pod vaši ruku a "Hlaď, člověče!" Na psech je krásné, že neřeší co bylo, co bude, že už jim to neběhá jak zamlada. Prostě žijí a užívají si den a dělají si radost. Sofii se také děsně líbí, že konečně je doma i někdo kdo ji podporuje ve štěkání, protože retrívřice štěká dost. Sice hlubokým hlasem, což je mnohem snesitelnější než ostrý jekot šeltice, nicméně nějaký noční klid je jí ukradený.
