Že si nedám pokoj.  Jako bych nevěděla, že klubové výstavy nám nejsou souzeny. Jako blbá můra zas a znovu kroužím, abych skončila s popáleným křídlem.  Osudu zkrátka člověk neujde.  Pár let uplynulo,  ale stará hra se znovu rozehrála.

Tak jsme tu letošní sezónu konečně zahájili. Správný den mi připomnělo hodně lidí a  proto jsme za slunečného počasí  projeli v koloně branou výstaviště. Páneček pravil, že se nikde mačkat nebude a zaparkoval hned za ní.  Nelíbilo se mi to.

Těšila jsem se na březen jak malé dítě.  Konečně mi někdo odborným okem zhodnotí, do jaké že to krásy dorostly moje psí holky. Po loňské nevydařené sezóně  toho máme k dohánění hodně a tak jsem se těšila na šikovnou psí rozcvičku na Jihočeské oblastní výstavě.

Letos jsem neměla moc na vybranou. Z výstav jsem musela vybrat jen ty, které máme v dosahu, aby netrpěl nejmladší člen smečky. Poslední příležitost v letošním roce se naskytla v Budějovicích. Že to nebude jen tak, to mi došlo okamžitě, jakmile mé oko padlo na jméno rozhodčího – úhlavní nepřítel č.1 Czakiry.  Bylo to těžké rozhodování, prověřit Czakiru ohněm a riskovat, že se v ní špatné vzpomínky probudí?  Nebo ji nechat letos již doma?

Klubová výstava Knížecí rybník 2010

Konečně jsme se dočkali. Víc jak po roce jsme opět ocitli mezi dušičkami propadlými hovíkům. Však jsem se taky těšila! Na tu atmosféru, na přátele a známé a i na samotný kemp, protože po loňské premiéře tamtamy duněly samou chválu.

Jaro nesměle škrábe nehtíkem v kalendáři a kynologové už nedočkavostí vyskakují, kdy začne letošní sezóna. Strach je třeba plašit činy a tak nebylo co odkládat. Je třeba štěňata pomaloučku zasvětit do umění výstavního, aby si zvykla, pokud možno včas. K prvnímu otrkání se nabízela právě  Oblastní výstava a tak jsem to riskla. Je to totiž ideální prostředí pro začátečníky a milovníky pohody.

Nelekejte se, Čakirka se nestala obětí ambiciózní majitelky, která malé ubohé štěně od útlého dětství nutí k předvádění. Naše návštěva výstavy měla jen socializační záměr.  Ale pravda, přiznávám, malinko se nám stýská po starých časech.  Je docela fajn se zase nadechnout výstavní atmosféry,  skouknout pro mě doposud neznámého pana rozhodčího a podívat se, jak krásní hovíci a hovice se sešli ve výstavním kruhu.  Taky byla přihlášena jedna psí štěněcí holčička, tak jsem byla zvědavá, jestli je taky tak samá „noha“,  jako naše opice.

Mnichov je metropolí Bavorska a tak nikoho jistě nepřekvapí, že největší bavorská výstava psů se koná právě tam.  Z hlediska návštěvnosti je to jistě výhra.  Ale pokud jedete se psem, opravdu si to pořádně předem  promyslete. Stát se sardinkou v krabičce na pár dlouhých hodin není velká zábava.

Osměleni prvním pokusem z německé klubovky, odvážně jsme vykročili na další cestu za hranice. Propozice k výstavě jsme dostali už ve Wallersdorfu do desek, takže jsem věděla, že tam bude posuzovat tatáž rozhodčí  Ines Mirbach a to, že jsme se jí docela líbili, bylo prvotním impulsem, proč štěstí pokoušet…