Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rok 2014 rok štěňat

13. 7. 2014

 

 

Zazpíváme si, zazpíváme...

4. července

Prý existuje staré rčení, že "Krása matky rodí výhradně syny". Tak. A je jasné, proč se nám narodilo pět psích kluků .

Včera se po pár deštivých dnech zase ukázalo sluníčko a tráva vyschla, tak jsme tu smečku pardálků mohli vypustit ven. Konečně pořádný rozběh! Bohužel to příroda s teplem přehání, tak jsem vyplazená štěňata musela zase rychle zahnat do stínu domova. Podle váhy to vypadá, že jim příkrmy nadmíru svědčí, podle vylízaných misek soudím, že by toho masa mohlo být ještě mnohem více. Dnes prvně dostali i mléčnou snídani. Mám štěstí, přes přikrmování po nich maminka Dixie stále poctivě uklízí. Štěňata už udržují porodní bednu zcela v čistotě. Hm...ona si pomalu myslí, že žádnou bednu nepotřebují, na spaní se drze stěhují pod lavici v kuchyni, jako echthovawarti zkrátka touží být v centru dění. Na noc jsem je ale vypráskala do bedny, nechci riskovat, že je ve tmě někdo zašlápne. A jsou asi po mamince, protože Verunka se večer převlékala do pyžamka v chodbě a své oblečení nechala přehozené přes porodní bednu a já ráno našla chumel štěňat spokojeně si hovících na jejím tričku a mikině. Tohle dělá Dixie - pokud má v noci příležitost zmocnit se mého použitého trička, s láskou si ho odnese do pelechu a celou noc vdechuje mou vůni. Ale pánské ponožky taky moc ráda, ne že ne.

3. července

Tak se nám ta mládež pěkně rozjela. před týdnem se učila chodit a dnes už nám štěňata běhají pod nohama jak čamrdy. Včera odpoledne si dala lehkou svačinku v podobě jogurtu s medem a před spaním jsem jim připravila překvapení - hovězí tataráček. Je nasnadě, že potomci Brzánkyně si žádný problém s baštěním nepřipouštějí. Štěňata už mají k dispozici kdykoliv vodu a moc ráda této možnosti využívají. Umějí vyrábět skutečně malé, o to nenápadnější loužičky, s tím se ale počítá. Svoji mámu si umějí vyhledat i mimo porodní bednu a včera mě překvapila tím, že se za ní dokázala vyšplhat i na její oblíbený schod. Také se naučila, že se kocour o svoji porci masa okrást nenechá.

Pro pobavení jsem pro Vás sepsala článeček Štěňata a hvězdy. A přidala základní informace pro návštěvy z německých domén.

Na Ardethka se moc těší v sobotu panička a my se zase těšíme na ni. Snad to nebude jediné šťastné štěně ?

 

 

1. července

Pro zájemce o štěňata jsem vložila samostatný článek do rubriky Vrh A, je v něm shrnutí, co jim nabízím a co si naopak přeji já, jakožto chovatelka. Doufám, že je nikterak neodradím. Zas, koho odradí pár slov, nemůže vlastnit hovíka. Povětšinou víte, že nejsem žádná saň .

Galerie Stěhování a První příkrm dostaly pár nových fotek. Štěňatům se pohyb po chodbě a kuchyni moc líbí. Člověk musí dávat velký pozor, aby některého z průzkumníků nezašlápl. Překvapilo mě, jak šikovně se učí pít, když se jim náhodně naskytla příležitost. Možná už budou mít nárok na vlastní mističku s vodou, když už jsem jim přiznala nárok na pořádné jídlo. Pokrmy byly bez problému stráveny, tak můžeme směle pokračovat v přikrmování. Ohledně jídla se držím příručky BARF, což neberte jako reklamu na knihu, ale o snahu vyhnout se pěstování alergií v budoucím psím životě. Štěněcí smečka už dokáže vyběhnout radostně vstříc člověku - mají ho tedy spojeného s příjemnými prožitky. Kdo by také odolal projít kolem štěněte a nepomuchlat ho! Už se s nimi dají provozovat docela slušné hry. Začínají se přetahovat a lovit pohybující se předměty. Na kousání jim místo prstů začínám nabízet hadr i uzel. Verunka by brzy byla ze štěněcích her samý šrám, ty jejich zoubky rostou závratnou rychlostí.

Doporučuji návštěvám domluvit se na přesnějším termínu, vyhnou se tak zklamání v případě, že se vypravíme na nákup, nebo pod dojmem, že o nás nikdo nestojí , na cvičák.

Apeluji, nebojte se chodit, protože podpoříte socializaci našich štěňátek. Nejenom si užijete her s psími děťátky, ale spácháte navíc dobrý skutek! Budoucí majitelé si můžou vytvořit vazbu na štěně a usnadnit mu tak přechod do nového domova. Nezapomínejte, že prckové prožívají nejintenzivnější dny svého života, které se stanou klíčovými pro jejich životní názor.

30. června

Včerejší den byl ve znamení změn. Naše štěňata ukončila třetí týden svého věku.  Tím zahájila NEJDŮLEŽITĚJŠÍ fázi svého vývoje - tedy - VTIŠTĚNÍ - Imprinting. Nyní přichází čas, kdy si vštípí jednou provždy do svých malých hlaviček, že do jejich smečky patří nejenom příslušníci psů, ale především - lidé. Co si z tohoto období odnesou, to bude určovat jejich budoucí sociální vazby.

Štěňata nejenom ochutnala nový pokrm, ale také se přestěhovala se svou porodní bednou do chodby, která jim umožní další aktivní zkoumání světa. Budou moci trénovat i běh a očichávat desítky nových věcí (boty okamžitě zaujaly ). Seznámila se s kočičím členem smečky. Kocour to vzal jako povolení navštěvovat porodní bednu a ihned si ji vyzkoušel. Však také v očích Dixie na fotografiích vidíte, že přemýšlí, zda nemá drzouna vyhodit. Nejodvážnějšími průzkumníky byli oba plaváčci. Zvláště Arisska jeví neuvěřitelnou zvědavost. 

29. června

14:30

Dnes jsem vyzkoušela první příkrm. Narozdíl od odčervovací pasty, tohle byl fakt fenomenální úspěch! Štěňara se na jídlo vrhla, jako když je trápíme hlady a během chvilky byla miska vylízaná. Je pravda, že porodní bedna se pak musela čerstvě přestlat. Ale takový SUKCES jsem na první pokus opravdu neočekávala.

8:20

Tak vám mohu sdělit další chovatelský poznatek za soboty. Odčervovací pasta štěňatům nijak zvlášť nechutná.  Většina reagovala i urputným třepáním hlavičky, aby se toho "svinstva" zbavila. Zbytek s intenzivním olizováním a výrobou bublin se snažil mít tlamičku co nejrychleji v původním stavu. Ale žádné ji nedokázalo vyplivnout, na to jsou ještě moc malí koumáci.  Za odměnu po sežrání pak mohli pastu spláchnout douškem maminčina mlíčka.  Nutně už potřebují hračky. Plyšáky nazakousávání, míčky na honění. Víte že loužičky dělají zásadně jen u vchodu do porodní bedny? Čistotnost mají v krvi .

27. června 

Abychom zdokumentovali pokroky štěněcího vývoje, využili jsme s klukama slunečního počasí a nafotili další várku hemžení. Snad už tentokrát uznáte, že se kluci a holka naučili nožičky používat. Štěňata okamžitě poznají, že jsou mimo pelech a rázně protestují. Buďte rádi, že fotografie nedoprovázejí zvukové efekty. Jinak - upřímně - fotí se děsně blbě - neustále mění polohu nejlépe ocáskem k fotografujícímu.

Arisska umí nádherně zpívat. Kdykoliv se probudí a dostane chuť na mléko, hezky se posadí, zvedne čumáček ke stropu a začne usedavě výt. Tím pádem se nikdy nemůže stát, že bychom čas krmení propásli. Krmicí intervaly se prodloužily na 3 hodiny (diky bohu za klidnější noc). Po jídle se chvíli věnují neobratným psím hrám. Arto včera večer prvně uchopil do zoubků okraj prostěradla a s vrčením se s ním zkusil přetahovat. Kořistnický talent! Zubatí jsou už všichni do jednoho. Hranice  váhy 2 kg je hromadně překročena. Otesánkové.

26. června

Asi jsem se zapomněla zmínit, že tento týden se již mrňouskové umějí vyprazdňovat bez psí masáže. Zdá se to být prkotinou, ale skvěle to dokládá, jak se den ode dne vyvíjejí k větší nezávislosti. Včera jsem si prostudovala podrobný vývoj štěňat a zjistila, že ve čvrtém týdnu opouštějí pelech, až jsem se lekla, jak nám to uteklo. Budeme muset stěhovat porodní bednu do vytíratelné chodby.  Zatím je velmi úspěšný růst zoubků a přijde další velká chvíle - štěňátkům se počínají otvírat ouška a začnou slyšet.

Estránky mě tak trochu štvou, už jsem přečerpala počet  vkládaných obrázků, to je důvod, proč je na tyto stránky dávám čím dál méně, kdykoliv přidám nový, musím současně některý starší umazat. Proto také využívám neomezené Galerie Rajčete. Další nepříjemná věc jsou vložené reklamy, které ale já nevnímám, protože bez nainstalovaného Adblocku ani neotvírám prohlížeč. Takže se omlouvám těm, co jsou reklamou obtěžováni a moc vám tento prográmek doporučuji.

Budeme se výhledově stěhovat do "opravdových stránek", ale vzhledem k soudobé absenci času to už s našimi Áčky nestihneme . Teď je potřeba věnovat se jim .

 

p6220079.jpg

Vysmáté štěňátko

14. června

 

 

7. červen

Celé dopoledne jsme strávily s Verunkou na Dětském  dni. Martin doma pro jistotu hlídal Dixie, i když ta žádné známky porodu nejevila, kromě toho, že si dopelechu nastěhovala pískací hrařku a ponožku. Dětský den se vydařil jaksepatří, dětí dorazilo mnohem více, než byl náš nejodvážnější odhad a doufáme, že se bavily jak děti, tak jejich rodiče.

6. červen

Včera večer ještě nic nenasvědčovalo blížícímu se porodu. Dnes ráno se, Dixie - považte - sama uložila spát do porodnice. Asi přinesl ovoce nácvik s Martinem, krerý si tam s ní chodí lehnout a mazlit. Nebo, že by...doufám, že na mě Dixie počká, to bych si nezasloužila zmeškat takovou událost.

5. červen

V poklidu Dixie překročila hranici předčasného porodu 60. den, takže naše štěňata nebudou nedonošená. Taková drobnost a jak potěší. Teplota je přes 38°C, ale zkuste psovi měřit teplotu 5 minut

4. červen 

 Ne, nejsem nervózní. Nevím, čím by mohlo být, že od minulého týdne mi vše padá z ruky a zapomínám tak, že se bojím vzít dítě na procházku. Zapomínám i foťák a pokud ho mám v kapse, zapomínám ho použít. Dixie si z toho nedělá nic. Stále projevuje velkou radost z vycházek (sláva, neprší), dál se zápalem vyhrabává myši na louce, jen k pošťuchování se s Czakirou nenechá zlákat. Ovšem, nosí se jak dáma. Proč jen se nevystavují březí feny, když jim to tak sluší a umějí se tak předvádět?! Z Dixie teď důležitost a sebevědomí jen tryská. Nemůžu si stěžovat, že by se někdy v jídle šťourala, ale kdybyste viděli tu auru, která se kolem ní rozzáří dnes, kdykoliv zahlédne JÍDLO! Z očí se stanou úplné reflektory! Pokud zrovna není čas na jídlo, spokojí se i s louskáním ořechů.

Porodní bedna je sice od víkendu nastěhována do obývacího pokoje, Dixie ale dál upřednostňuje starý pelech a především schod, který tak krásně chladí. Když ji vidím na schodu, už se nedivím, že někteří tvrdí, že do porodní bedny se nemá dávat nic. Zatím, než začne rodit, má v porodní bedně matraci s prostěradlem, aby si mohla udělat pohodlí, Jediný zádrhel je v tom, že o to Dixie nijak nestojí. Její potřeba mazlení je stále obrovská. Ona je mazel od mala, ale teď je úplný fanatik. Stačí se na ni podívat a už se rozkmitá do celotělesného úsměvu a žene se na ruku k pohlazení.

Začala jsem měřit teplotu. Asi mám studenokrevného psa, protože má stále 37.5°C. Psi mají mít přes 38°C. Pokles teploty o stupeň má svědčit o blížícím se porodu. Podle teploty by měla porodit do 24 hodin, ale to se mi nezdá. Mám poctivý skleněný teploměr, protože zkušenosti s digitálem jsou tristní. Po prvním měření jsem usoudila, že jsem asi měřila krátkou dobu. Další měření jsem dobu prodloužila, ale výsledek je tentýž. Uvidíme, co ukáže večer.

30. května

Homeopatika máme šťastně doma, až na Caulophyllum, které dorazí poštou v pondělí. Dixie začala dostávat Arnicu, to aby se jí neudělaly strije, krémíkem jí bříško nekrémuji.  Porod se blíží mílovými kroky, 58. den bude již v úterý a to se začne měřit teplota, která má napovědět, kdy  vypukne den D. Fenečky si totiž svůj den vybírají dle vlastního uvážení, četla jsem, že horlivý majitel si vezme dovolenou (jako já) a čeká na porod, čeká, čeká, nervy dělají své, strach a nervozita vrcholí a fena si klidně porodí poslední den jeho volna. Tak to doufám ne. Jednak máme magické datum 7/6, jednak budu nenápadně dělat, jakože nic...A kdyby Dixie napadlo nedejbože si pospíšit, když ještě budu v práci, už mám zajištěno celodenní hlídání jejím výcvikovým pánečkem Martinem. Učit se může i doma .

Aby Czakira nebyla moc ošizená  (je zajímavé, že tloustne snad ještě víc, než Dixie), zajeli jsme si zakousat (nemohla jsem jí zapnout  postroj). Kdo by do ní řekl takovou razanci! 

Vkládám fotogalerii z minulého týdne.

 

29. května

Nedalo mi to, a nakonec jsem přece jen objednala celou homeopatickou lékárnu, takže budeme rodit s homeopatiky. Je zajímavé, že když jsem šla rodit já, tak  mě to ani nenapadlo. Ale pocit a představa, že mohu Dixie v její nadcházející  chvíli ulevit, za to stojí. Martina jsem v Praze poslala shánět homeopatické opium. "Opium?! Ale mami, to mi přece neprodají ! "  "Homeopatické, trubko." "Hm, tak já se teda poptám."

26. května

Sobota padla na projekt "porodní bedna". Už jen závěrečné maličkosti, jako jsou "lavičky", dvířka a Dixie se bude stěhovat. Czakira se také bude stěhovat,  ale zatím o tom neví. Každopádně si nesmí porodní bednu přivlastnit  .

Neděle patřila kynologii, na prachatickém cvičáku se skládaly zkoušky podle NZŘ, hovíček Árčí si složil svoji první zkoušku, která jistě nebude poslední, úspěšnost byla 5:3. Stopařům nepřálo počasí ani rozhodčí, protože v poledne bylo už na stopy hodně horko. Úplně se mi zastesklo , i když jsem byla v centru dění .

A už se kvapem blíži Dětský den i Perníková kost, tak jste všichni zváni do Prachatic!

23. května

V noci na dnešek jsem měla živý sen o porodu. Dixie začala rodit nečekaně, i když jsem ve snu protestovala, že je ještě brzy, v tom snu mě ujišťovali, že je to normální. Nestíhala jsem štěňata ani ukládat, neměla jsem hotové ani šňůrečky,  třesoucími se prsty jsem se snažila uvázat mašličky, což nešlo a celá jsem se orosila neschopností. Váha mi házela nepřesné údaje, něco mezi 100 gramy a 5 kilogramy.  Než jsem zvážila jedno, narodila se další. Nakonec jsem byla zmatená, v jakém pořadí se narodila a kolik které váží. V tom snu jich bylo celkem jedenáct a byla jsem hrozně nešťastná, kam ty drobečky položíme k jídlu, když porodní bednu ještě nemáme. Úplně jsem se vzbudila tou starostí .

Tak doufám, že intervaly budou ve skutečnosti takové, jak mají být, že ta mrňata nepopletu, váze že nedojdou baterie, propisce náplň, Dixie bude řádně a včas zabydlená v nové porodní bedně a dokáži označit štěňata tak, abych je neuškrtila. Dovolenou mám nahlášenou a že to letí, lidičky, ten čas je úplně střelený. Ale těšíme se, moc se těšíme!

19.května

Víkendové počasí nám zrovna moc nepřálo, i v místním divadle zvolili na nedělní odpoledne „Vodníka“. V tomhle počasí Dixie vyhlédne ze dveří, zařadí zpátečku  a předstírá, že nepotřebuje venčit 24 hodin. Přesto jsme vyrazili na cvičák, Dixie se rozloučit, protože od tohoto dne už ji nebudu pouštět mezi psy,  nemusí si březost komplikovat kotcovým kašlem a skákat do auta už taky bude jen v nezbytném případě. Nějak nám Dixie tou maminkovskou rolí „vyrostla“, tvářila se hrozně důležitě a užívala si obdiv. Czakira se rozhodla, že bude jejím bodyguardem a bude ji chránit, aby se k ní nikdo nepřiblížil.  Někdo dostal úžasný nápad škádlit Verunku tím, že jí bude brát čepici a zapomněl, že vedle ní sedí Czakira, tak mu to důrazně připomněla. Štěstí, že má ten pes slušné vychování a spokojí se jen s varováním. Tento víkend jsou u nás zkoušky podle NZŘ. Doma projektujeme porodní bednu a vyzvedli jsme z líhně deset úžasně roztomilých kachňátek indických běžců.

 

16. května

Dixinka se počala rozšiřovat v bocích. Začala víc jíst (a žebrat). Je čím dál mazlivější - a - to se podržte - líbí se jí kartáčování (ona, které před libovolným česáním brala roha).  Doufám, že se narodí samé psí holčičky, protože o ně je zatím zájem největší.  Vkládám nové fotografie, nejenom budoucí psí maminy.štěně_a_šneček.gif

10. května

Rodokmen budoucích štěňátek si můžete prohlédnou díky paní chovatelce Arista na stránkách working-dog. Je moc hezky udělán, obsahuje fotografie všech předků.

Dixie Pixie se rozhodla barfovat, od tohoto týdne odmítá vzít libovolnou granuli do čumáku. Czakira začala o Dixie pečovat, takže ta začala chodit s věčně olízanou hlavou. Asi už něco tuší, nebo Dixie strčila nenápadně hlavu do něčeho dobrého.

 

8.května

                                          A je to tady!!!!!!!

Na vědomost se dává, že dnes je u nás velká sláva, protože březost Dixinky se opravdu potvrdila. Očekáváme tedy narození dlouho vytoužených štěňátek, která budou zcela jistě nejkrásnějšími na světě, protože jejich rodiče jsou nejenom pracovití, ale i vyjímečně krásní s úžasnou povahou. Štěňátka očekáváme ke dni 7.6., toto datum je dnem nedožitých narozenin našeho Bertíka, což musíte uznat, je jasným osudovým znamením.  Zkrátka, máme velkou radost! Jupí!!!!

 

2. květen

Nejkrásnější část roku, čas pampelišek je pro mě nejtěžším obdobím. Datum 2. května zůstane navždy zapsané černou křídou do dějin naší rodiny a dnešním dnem se zapsalo i do dějin světových. Je to pět let, co nás opustil nejlepší pes na světě, náš Bertík. Dnes se k mému smutku přidala bolest Oděsy, která je mi tak blízká. Teď tam kvetou bílé voňavé akáty a pobřežní parky rozkvetly tisícem květů. A lidé to nevidí. Potkávají nás věci, které nepřebolí. Drtí naše srdce, aby se z nás staly lepší bytosti. Z trápení smutku roste láska, láska jiná, pevnější a trvalejší, zocelená trápením. A slunce svítí a září na pampelišky, které jsou jeho odleskem a suší naše slzy. Psí holky a holčička skotačí, jim patří ta louka, ty pampelišky, to srdce, tenhle svět.

21. duben

Užíváme si velikonočního volna, pro demonstraci a zároveň nenápadné připomenutí, jak hezké holky i nás v chovatelské stanici Cordis Paladin máme, jsem nafotila naši velikonoční vycházku. Kdo chce vědět a sledovat každé šustnutí, toho zveme na mé stránky FBProtože nejaktuálnějšíí virtuální hovawartí život tepe nyní na sociálních sítích

11. duben

Musím vám to čekání trochu zpříjemnit. Naše ZKO se pilně připravuje na Jarní závod družstev (mimochodem - neflákáte to posílání přihlášek?) a aby se u nás lidem líbilo, každoročně se snažíme provést i jarní úklid. Jak se snažila  Verunka se dočtete v nové Perličce.

8. duben

Nenechte se mýlit, zatímco web vypadá, jako bychom ještě trpěli zimním spánkem, pod povrchem to vře, jak v Yellowstonském národním parku. Počkejte si ještě 3-4 týdny a pokud nic nezhatí temné síly, můžete se těšit na výbuch. Zatím, pst...a nikomu ani slovo!!!

15. leden

Vesele jsme vkročili do nového roku a já se střežím všech plánů a přání, vždycky nějaký potutelný skřítek číhá a plánům se pochechtává. Proto jen doufám, že stránky novinek budou plnit zprávy a zprávičky, které budou na tváři vyvolávat úsměv. 

Proto začínám sérií článků, beztak mám v posledním roce velký deficit. Ale proč? Protože ve chvíli, kdy jsem začala plánovat štěňata, začala jsem psát samé mravonaučné články. Jsem si toho vědoma a tak se snažím krotit a nementorovat. Ono mi to asi úplně nepůjde, ale buďte prosím shovívaví. Nedivte se, že se psomil občas rozčílí. Vždyť ten pes se moc bránit neumí a je nám vydán napospas.

Tak co tady máme - čerstvou reportáž ze Sranda závodu,  perličku o tom, jak jsem se znemožnila o Vánocích a vyprávění o našich peripetiích s kočkou na sklonku roku.

Ve fotogalerii na Rajčeti pak najdete pát fotografií ze Sranda závodu, než se dočkáme těch krásných oficiálních.   

 

 

 

 

25. června

 

 

Vývojově se naše štěňata nacházejí v přechodné fázi. Je to rychlý přechod od stádia sání a spánku k prvnímu navazování sociálních kontaktů. Štěňata objevují své sourozence. Jejich otevřená očka začnou správně fungovat až koncem týdne, proto stále používají především nos.
Při příchodu matky zkouší nešikovně vrtět ocáskem. Ale hlavně po příchodu matky nastane takový hlomoz a hemžení, že chudák Dixie ani neví, jak se složit, aby některého ze snaživců nezašlápla a nezalehla. Často tak zůstane rozpačitě sedět, což ti malí upíři okamžitě využijí k přisátí a ještě tím zvýší máminu nerozhodnost. Dva mušketýři se rychle blíží k hranici dvou kilogramů. Váhově spolu dokonce soupeří, každý den je v čele jiný z nich. Ostatní je docela úspěšně dotahují. Každopádně se zdá, že Arto ztrácí svoji suverénní pozici, když ho Ardet tak úspěšně dohání i předhání. Pohybově nejnadanější jsou ale Arissa, která umí krásně sedět a její pokusy o chůzi jsou již nyní elegantní a Arcos, který je největší všudybyl a průzkumník. Ardeth se nejčileji věnuje doplňování výživy. U maminky je první, takže s sebou dokáže krásně mrsknout. Oba dva blonďáci se, nevím jak to dělají, umějí nejčastěji propašovat pod maminčin mycí jazyk, pravděpodobně si nejvíce zakládají na čistotě a masáži. Arcos se umí při pokuse o hru už docela rozparádit, takže si i zavrčí a štěkne. Medvěd Arto si zase nejradějí užívá drbání bříška od lidí a jako jediný si umí spokojeně příst jako kočka. Vypadá to, že na Arneho žádný primát nezbyl, ale on je stejnoměrně dobrý ve všem. Asi to bude všestranný pes. V každém případě jsou všichni miláčkové k sežrání. Všimla jsem si, že každý z rodiny tráví v porodní bedně spoustu času, mnohem více, než káže povinnost ohlídat dostatečné krmení všech batolat. Pohrdavě se k nim staví pouze Czakira, která si čichne a znechuceně odfrkne nad tou pokakávací se mládeží.

24. června

Včera jsem se po příchodu domů lekla, jak rychle se štěňata zdokonalují v chůzi. Už jim to docela jde. Zajímají se o plyšáky vhozené do bedny (ochotně zajišťuje Verunka). Při kousání prstů jsem objevila, že se některým z nich začínají prořezávat zoubky. To si Dixie užije! Už teď si užívá jejich ostrých drápků.

23. června

Tak se naši tlustí knedlíčci ve zdraví dočkaly čtrnácti dnů a začaly se měnit k podobě psí. Už to na nás juká, sem tam si to sedne (a spadne) a štěkne, dnes ráno jsem z lavičky porodní bedny musela odstranit sešitek s vážením, protože Ardal ho snaživě okousával. Štěňátka si umí olizovat tlapky, berou do tlamiček nejen matčin zdroj mléka, ale prakticky cokoliv, nač narazí. Průzkum světa byl zahájen. Při včerejším focení už štěňata docela úspěšně zdrhala po trávníku.

21. června

Přestože je den slunovratu, bylo dneska tak chladno, že jsem odložila fotografování štěňat venku na zítřek. Nakonec, dnešní den je třináctý, nač ho pokoušet. Den tak strávili prckové svojí nejoblíbenější činností - jídlem a spánkem. Ale s očičkama a nácvikem chůze pozorujeme i počínávající hravost a chuť zkoumat, berou do tlamiček prsty a mají z toho děsnou legraci. Také už si mazlení a hraní užívají delší dobu, než je skolí spánek. Pokud se ocitnou na nesprávné straně mámy, dokáží ji oběhnout kolem dokola. Pokoušejí se okousávat i sami sebe, své sourozence a také se snaží podrbat, což vede k neodvratnému pádu na čumák. Mám problém je vtěsnat do misky váhy a to už užívám větší misku.

20. června

19:20

Všechna štěňata překročila magickou hranici 1 kg. Dnes se jim podařil i první únik z porodní bedny, museli jsme vchod zvýšit na dvě prkna, místo jednoho. Umíte si představit něco něžnějšího a sametovějšího na mazlení? Jsou neodolatelní.

5:40

Dnešní den není určen našim batolátkům, ale Czakirce Černý vítr. Dnes totiž slaví své páté narozeniny. Všechno nejlepší náš milující pejsku, ať ti slouží zdraví a čeká ještě hodně lumpáren! Vždycky jsem doufala, že ten pes dostane jednoho dne rozum. Ale když ho nemá v pěti, je asi marné doufat, povahou zůstane věčné štěně plné emocí.

Rozšířila jsem album "Ještě jsou hodní..."

19. června

Nejenom očička se otvírají, naší štěníci se učí běhat! Plazení nyní vypadá jinak, štěňata se snaží postavit na všechny čtyři, někdy se vztyčí a ujdou pár krůčků, jenže nožičky se chvějí a lámou, tyto pokusy končí neodvratně pádem na čumáček. Ona i ta hlavička je stále nějak moc těžká a táhne jednoho k zemi. Stejně jako jiná mláďata, musí se pejsci něco natrénovat, než si osvojí něco tak samozřejmého, jako je chůze a běh.

18. června

Nahlédněte opět do porodní bedny, stále ještě je v ní nádherný klid, Vychutnejte si ho, tak jako si ho vychutnáváme u nás doma, protože "být hodný" té smečce darebů už moc dlouho nevydrží .

Začíná nová životní etapa štěňat. Jednomu po druhém se jim otvírají očička. Už brzy přestanou připomínat obří krtečky a začnou svět pozorovat vlastníma, zbrusu novýma očima. Přála bych jim, aby po celý svůj hovawartí život viděla ze světa jen to krásné a dobré.

Seznam jmen je na světě. Byl to dlouhý a těžký výběr, jméno je třeba vybrat ke každému štěněti tak, aby se k němu hodilo. Ne nadarmo se říká "nomen omen". Snad budou dělat svým jménům čest.

Do databáze hovawartů se, co nevidět, zapíší:

Arne, Arissa, Ardeth, Arto, Arcas a Ardal

Kdo je kdo? Zatím hádejte, ať je to trošku napínavější

17. června

Od pondělka musím chodit do práce, štěňata jsou pod dohledem páníčka, trochu jsem se bála, aby včas přikázal Dixience, že je čas krmení. Pojal to po chlapsku, leč účinně. Dixie byla vlákána do porodní bedny - na salámek

Dnes nás čeká kontrola Dixie na veterině a musíme se zásobit odčervovací pastou - první termín odčervování štěňat se blíží.

A přišel čas štěňata pojmenovat - budeme pořádat křtiny?

 

16. června

Naší partě strážců započal druhý týden života. Stále ještě mají trochu embryonální vzhled, takže fotogeničnost se stále drží na úrovni knedlíků. Přesto jsou děsně roztomilá, je to vlastnost všech mláďat, že vzbuzují u dospělých jedinců něhu a starostlivost, zaručující bezbranným tvorečkům přežití. Budou vám brát do tlamiček prsty a snažit se je ocucávat, plazit při tom růžový jazýček, líbí se jim hlazení a lechtání a budou se při něm protahovat, kroutit a slastně vzdychat, tady pochopíte, že pejsci mají lidské hlazení rádi z důvodu, že jim připomíná maminčin láskyplný jazyk. Na podobném principu působí třeba i uklidňující masáže psů, opět v nich probouzejí vzpomínku na dobu bezpečí v rodném pelechu. Šest štěňat se dokáže rovnoměrně rozložit po celé ploše bedny tak, že si psí matka těžko hledá místečko na bezpečné zalehnutí. Jakmile zaregistrují přítomnost matky, započne horečnatý shon a kvičení a zběsilý závod o to, kdo bude první u ZDROJE, započne. Opozdilci se zuřivě rozčilují a snaží se proniknout do houfu a odstrkují úspěšnější a rychlejší sourozence. Chvilku se to mele, ale po chvíli si každý najde vlastní bradavku a nastane blažené mlaskání, vzdychání a dusot předních tlapek. Každé štěně si mléčný krok provozuje po svém. Některé intenzivně dupe, dáma jen symbolicky něžně přešlapuje, draci si neberou žádné servítky a derou mámu ze všech sil. Ta chudák využívá čas krmení k hygieně mláďat a bere jednoho po druhém a otáčí je jazykem bříškem nahoru, s kterýmžto zdržováním od jídla jedinec moc nesouhlasí, a zlostně piští. Napitá štěňata pak postupně odpadávají jak ta klíšťata a odlézají pod lavičky porodní bedny spát a zažívat, aby nabrala sil a celé si to za zhruba dvě hodinky zopakovala. Tři štěňata překročila hranici jednoho kilogramu a ta zbývající k ní nemají daleko.

Vkládám fotogalerii završující první týden. Že jsou ještě ošklivá? Pcha, ta jsou tak ošklivá, až jsou krásná! Jen počkejte, jednoho krásného dne započnou se svojí sbírkou CACů a CACIBů...

p6130030.jpg

Neukážu, vy byste se mi řehtali!

15. června

 

Dnes se nám povedl husarský kousek, vylezli jsme z porodní bedny a zajeli si s Czakirou na vimperský cvičák jen tak bez tréninku zkusit zkoušku ZPU1, což samo o sobě byl docela drzý počin, štěstí nám nejprve vůbec nepřálo, vyfásli jsme čerstvě posečené vyschlé strniště, což stojí už samo o sobě za starou belu, ale Czakira tomu nasadila korunu Po třech krocích od nášlapu se utíkala vyvenčit, protože ji přepadl průjem. Stopa tak skončila za nula bodů, což je na ZPU1 skoro na kapitulaci. Přesto jsme zkoušku nakonec udělali!!!! Já to říkám pořád, že Czakirce rozhodčí za její radostný projev nadržují  Ale mám radost a ještě větší měla Czakira, že se jí konečně zase někdo věnuje, přece jen byla poslední dobou trochu odstrčená.

Dnešní den našich štěňat je dnem sedmým. Zítra ráno v 7:00 završí svůj první týden života. Až je mi smutno, jak rychle se čas odpočítává. Na druhou stranu, s každým dekagramem na váhách mám větší radost, že nejkritičtější miminkovské období bude šťastně za námi. Již brzy prokouknou očička a naši chlupáči se začnou dívat na svět vlastníma očima. Dnešní den je neobyčejně klidný, teplo nutí lidi i zvřata k minimální aktivitě. Dixie nemůže vydržet v porodní bedně a chodí štěňata jen krmit a ošetřovat. Někdy se dokonce tváří, že jejich pištění neslyší, nebo se spokojí s odpovědí zakňučením. Štěňata teď dokáží spát mnohem delší dobu, než na počátku a intervaly krmení se prodloužily. Sbírají sily...už brzy jich bude všude plno.

13. června, pátek (!)

14:54

Pokusili jsme se nafotit šťěňata venku, snad budou vidět jejich nádherné hlavičky. Omluvte kvalitu obrazu, z toho našeho pradigitálu asi nic lepšího nedostaneme.

9:58

Aktualizovala jsem galerii Narodilo se štěně

8:20

Štěňata prožívají šestý den svého života. Jejich rejdištěm je porodní bedna, jejich způsoby dobývání mléka jsou nekompromisní, jejich spánek je tvrdý jak žula. Nechápu, proč si lidé stále stěžují na počasí. My si děsně chválíme. Štěňata si vysloveně lebedí. Teplo a hlavně mateřské mléko jim jde k duhu, každý den se nad váhou divím, kde se ten přírůstek bere. V tomto ohledu jsem velmi úspěšnou chovatelkou, protože jejich průměrná váha se blíží 700 g.

Dixie už častěji opouští porodní bednu. Stále není spokojená s vystýlkou a jen se otočím, buduje hory a kopce. Asi ji roztrhnu jak hada. Už můžu, už to není žádný nemocný pejsek. Nemůžu se nezmínit, že i když jsem byla připravená, že mateřství může i nejhodnější fenu proměnit v zuřivou fůrii, u Dixie se tak nestalo. Nejde to jinak, musím obdivovat, jak je nesmírně hodná. Jak trpělivě snášela bolestivé manipulace od veterinářky, jak důvěřivě nám všem půjčuje své potomky. Už dávno před porodem jsem Verunku varovala, že se k porodní bedně nesmí ani přiblížit, že psí maminky se o děťátka bojí. Všechny obavy se ukázaly naprosto liché. Verunce je, stejně jako mně, dovoleno vše. Jediný, koho se to netýká, je nejnižší člen smečky - kocour Garfield. Ten když nakoukl do porodní bedny, byl Dixie jemným zvednutím pysků varován, že on má toto teritorium za tabu. Ani vrčet nemusela, Garfield okamžitě usoudil, že mu seznámení s trpaslíky za to neslojí. Ale přihlížet z výšky smí, to Dixince nevadí.

Co je úplně nejzajímavější, to je vztah s Czakirou. Hodně jsem se vyptávala, jak je to s vrhem, když jsou v domě dvě feny, zda se nebudou prát a na sebe nevražit. Každý říkal - včas oddělit. Jenže Dixie a Czakira jsou od mala na sobě velmi závislé, pokud jedna chybí, druhá hrozně smutní. Bála jsem se oddělit Czakiru, aby Dixie nebyla zbytečně zneklidňována před porodem tím, že její družka chybí. Tak jsem se rozhodla, že se zachovám podle reality. Samotný porod Czakiru nijak nezajímal, spokojeně chrupala jako vždy a na nás s Dixie se nijak neuhlížela. Když jsme se vrátili z veteriny s košem štěňat a pochroumanou Dixie, Czakira hned běžela Dixie ošetřivat a utěšovat, ovšem koš s miminy páchnoucí veterinou byl věcí tak nedůvěryhodnou, že se k ní nehodlala ani přiblížit. Taky se jim poctivě vyhýbala, do porodní bedny ani nenakoukla. Prakticky byla tři dny neviditelná. Pokud Dixie bednu opustila, nastalo vítání, jakoby se holky sto let neviděly. Zkrátka, chovají se neuvěřitelně krásně, kdyby se tak k sobě uměli chovat i lidé. Včera prvně Czakira nakoukla a přičichla, čekala jsem, co na to Dixie, jestli nevystartuje. A ono nic. Czakira zas nerušeně odběhla, jakože ji ta parta tlusťochů vůbec, ale vůbec nezajímá.

p6110076.jpg

Všichni "knedlíci" pohromadě (stáří 4 dny)

12. června

9:10

Aktualizovala jsem galerii Narodilo se štěně

8:20

Štěňata mají za úkol jíst a spát a hlavně přibývat na váze. Musím knedlíčky pochválit, dělají to velmi zodpovědně a znamenitě. Někdy mám dokonce pochybnost, zda to jsou pejsci, umějí se totiž nacucat jak klíšťata se stejnou vehemencí přísátí. Jak sami vidíte na fotografii, bříško je u nich dominantní znak celé postavy. Dnes je jim šestý den a plocha, kterou zabírají v koši se zdvojnásobila. Ale jestli myslíte, že je v porodní bedně nuda, tak to jste na omylu. Člověk v bedně tráví hodně času, protože musí, loví rozprchlé knedlíky po všech koutech, dává pozor, aby draci neválcovali své menší sourozence, nutí Dixie do pití a jídla, rovná a přestýlá deky a prostěradla. Daleko víc času tam ale tráví proto, že jsou prostě úžasní. Takové štěně, to je heboučké, nejhebčejší stvoření na světě. Umí se kroutit, překulovat a kutálet, plazit se neuvěřitelnou rychlostí, kterou umí ještě zmnohonásobit, je-li cílem mlékomat matky, umí pištět, kdykoliv se mu něco nelíbí, umí se rozčílit, pokud se nemúže dostat k oblíbenému struku, umí si sem tam štěknout, umí stočit jazýček do kornoutku, umí se kroutit a svíjet jak had, když se ho pokusíte podržet bříškem nahoře, když ho polechtáte na bříšku, dočkáte se blažené loužičky. Maminka Dixie jen začenichá a hned ví, které štěně si právě žádá masáž, končící hlasitým pšoukem, jak si štěně spokojeně ulevilo. Zkrátka v porodní bedně je stále veselo. Dixie se dnes v noci rozhodla uklízet, takže veškeré vystlání bedny shrnula na jednotnou hromádku, kterou si dala pod hlavu. Naštvala mě tím, protože vrstva pod miminky zaručuje vsakování loužiček a poskytuje pěknou oporu nožičkám na odstrkování. Musela jsem tedy Dixie z bedny vystěhovat, což není snadná operace, protože ji dobrovolně neopouští a při vystrkání se tváří jako umírající pes. Následně při venčení v sadu tento těžce nemohoucí pejsek nadšeně prožene sousedovic kočku. Aby se zase s těžkým povzdechem (to je teda práce) vrátil do porodní bedny. Knedlíčky už před den nechávám plazit po bedně, protože k růstu patří i nějaké to tělesné cvičení.

11. června

I chovatelé by měli dodržovat psí šestinedělí (což by mohlo být pět dní) a po tu dobu se nestýkat s veřejností. Snad narození štěňat není u každého tak náročné, jako u nás. Mě porod a následná péče přivedly až do stavu zombie, kdy jsem sice vnímala a fungovala, ale polovina mozku byla ochromená. Včera jsem nepsala, abych se vzpamatovala. V pondělí nás totiž potkalo to, co se paní veterinářce jevilo jako vcelku jasné, ale já doufala, že to třeba při troše štěstí zvládneme. Slaboučká znakatá holčička svůj nerovný boj s přírodou vzdala. Pití jí stále nešlo, jako jediná skutečně zhubla. Chvílemi to vypadalo, že se zlepšuje, aby pak další krmení vypadala jak hadrová panenka. Jednou se ji z takového stavu podařilo dostat, druhý den už ne. Potichoučku odešla a přinesla k nám zármutek. Hlavně Verunka, která je ze štěňat doslova mimo sebe, ji nesmírně oplakala. Ale tak to v životě chodí. Četla jsem, že úmrtnost štěňat je kolem 25%, ale nechtělo se mi tomu věřit. Chtěla jsem, aby nás to nepotkalo a doufala, že malá sedmá Šmudla bude bojovnice. Nestalo se tak.

Ještě jedna věc se stala, včera odpoledne se dívám na třetího černého kluka a pozoruji jeho urputný boj o mléko, když v tom mě praštily do očí jeho tlapky. Ve slunečním světle jsem najednou uviděla náznaky znaků, které bych přísahala tam při narození nebyly! Je to znakáček, teď už není pochyb. Proto je třeba uvést na pravou míru stav štěňat.

Máme: plavou fenku, plavého pejska, znakatého pejska, znakatého pejska, černého pejska a černého pejska - celkem tedy ŠEST ŠTĚŇAT ve třech barvách, jedná nádherná dáma a pět bojovníků, šest válečků, šest knedlíků.

Všech šest neuvěřitelně přibírá. Pani veterinářka mě upozorňovala, že první den zhubnou, jako lidské děti. No, ani náhodou. Při včerejší návštěvě se jich lekla, jak přibrala! Jo, to potěší.

Ještě se stále bojím, aby se něco opět nezkomplikovalo, ale doufám, že to zlé už jsme si vybrali. Tak už to u mě chodí - pamatujete - nikdy jenom nahoře - vždycinky sinusoida, kdybych se na hlavu stavěla.

Brzy vám je představím jednotlivě - ale - zatím není čas. Dixie se stále ještě musí pomáhat, dávat štěňata spát, aby psí máma mohla odpočívat a uzdravit se dokonale. Je na dobré cestě a co se týče jídla, vařím už vlastně jen pro ni. Granule pro kojící feny jsou dle jejího názoru leda k svačině zobnout. Jinak chce šestkrát denně pěknou masitou porci. A já jsem ráda, že baští

Vložila jsem pár momentek z porodní bedny a zase mažu - krmit draky .

9. června

Musela jsem být včera víc mrtvá, než živá, když jsem tak blábolila. Dixie v sobotu večeřela hovězí, kdepak vepřové a sedm stěňátek=pět kluků + 2 holky. Máme nádherný plavý pár, pejsek bude o trošku tmavší, než fenečka, pak znakáčky - tam si pejsek sebral všechno pro sebe, je to parádní macek, ze štěňat největší, naštěstí pro něj ho porod neohrozil, do pití se dere hlava nehlava, stejně, jako jeho dva černí kolegové se kterými tvoří trojlístek draků. Znakatá holčička mi dělá největší starost, narodila se nejmenší a nejslabší, ale stále se statečně drží a bojuje ze všech svých sil. Poslední černý chlapeček si svoji druhou nejmenší váhu kompenzuje šikovností, včera jsem ještě váhala, zda to zvládne, ale docela se dravě rozpil. Dixie má dostatek mléka a večer už byla schopná mi začít pomáhat s masáží štěňat, což mi dost ulevilo. Přece jen tak kvalitně jako ona to neumím. Večer snědla kousek vařeného kuřete a dnes ráno už si dala snídani, tak doufám že bude po dramatickém porodu v pořádku.

p6080063.jpg

8. června

Ačkoliv si Dixie dala k večeři pěkný kousek vařeného vepřového, granule zcela odmítla. Po půlnoci začala neklidně chodit sem a tam, požádala o venčení, brzy poté začaly první kontrakce, ve dvě ráno odtekla plodová voda. Následovala nekonečná noc. Já to zkrátím - máme sedm štěňátek - pět kluků a tři holky - plavý pár, znakatý pár a tři černé psí draky!

*******************************************************************************************

Máme štěňátka!

*******************************************************************************************