Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sranda závod 2014

Pro tradiční klání našich psovodů bylo vybráno magické datum 11.1.  Po vánočním tloustnutí je třeba se vrhnout na trochu pohybu, nejlépe si pěkně zaběhat na čas.  Letošní teplá zima nám vytvořila výborné podmínky a tak jsme se nemuseli bát omrzlin a foukání do balonků policajtů.  

A náš tým? Náš tým se nečekaně rozrostl. Že Verunka půjde s námi, to se vcelku rýsovalo delší dobu, ale že ráno před odjezdem bude vyžadovat přepravu na cvičák pro svého plyšového psa, to už trochu překvapilo. V podstatě se nás, holka moje, neptala. Jednoznačně byla rozhodnutá. Bude závodit.  A skutečně, na nástupu se postavila do řady a vymohla si, se souhlasem většiny,  své startovní číslo.  Když sranda závod, tak sranda závod. Pravidla neurčují, jakého původu musí být pes.  

První disciplínou je u nás tradiční slalom, běh s překážkami, které může překonat psovod, nebo  pes, jak se komu líbí.  Letošní překážky byly obohaceny tunelem, zapůjčeným od ZKO Vimperk. Tunel se stal bonusovou prémií, protože psi z našeho cvičáku tunel ještě nikdy neviděli. A to bylo znát. Zato Verunku úplně nadchnul. Prolezla jím snad stokrát a tak byla před závodem pověřena, aby dohlédla na přítomné psovody a nikomu nedovolila předčasný trénink.  Neměli šanci, tunel byl nepřetržitě obsazen.  Verunka uběhla celý slalom se svým plyšákem na vodítku. Hlavně kladina neměla chybu, poctivě vlekla plyšáka po celé délce. Za mohutného potlesku přítomných proběhla brankou. Následný tunel měla,  oproti většině psovodů, prakticky v kapse. Sprint psovoda a psa sice měla v pomalém tempu, zato její pes byl nejrychlejší v náruči svého psovoda.  U této disciplíny  jsem překvapena, jak se sama ve sprintu zlepšuji. Ještě deset let tréninku a budu úplná Kratochvílová.

Obíhání maket (děti rukávek, ženy rukáv a bič, muži ringo a v rukách pet-lahve) a aport míčků (v ruce – někteří senioři už zuby nemají a výrazně by je to handicapovalo ) zpoza plent bylo pro Verunku snadným cvikem, ale bohužel zase hodně tratila na rychlosti. Vynahradila si to při oblékání ponožek na psa – její pes neprotestoval. Můj sice také ne, ale drápy jak Dixie, tak Czakiry poněkud zpozdily celý proces – nechtěli jsme psům způsobit úraz.  Přenášení předmětů psem měla Verunka rovněž skvělé, naložila je na psa a psa protáhla stanoveným prostorem.  Zatímco my jsme marně přemlouvali psy, aby vzali do zubů kovovou psí misku.

Letošní závod přinesl ale naší organizaci těžké zklamání – první dvě místa připadla spřáteleným německým závodníkům a tak náš putovní pohár odputoval tentokrát až do vzdáleného Chamu. Dopadli jsme tudíž pěkně bledě.  Zato Verunka, představte si, neskončila se svým plyšovým psem poslední, vydobyla si předposlední místo z 30 účastníků. Letošní účast byla rekordní a srandy jsme si užili opravdu vrchovatě.  O opravdové hostině, která naše akce pravidelně doprovází ani nemluvě. 

Nesmutněte, příští rok si  čas na výlet k nám určitě uděláte. Vykročit se smíchem a dobrou náladou do nových časů se vyplatí.

P.S. Překvapí ještě někoho, že jsem tentokrát doma zapomněla celý  batůžek se psí výbavou?