Vánoční trapas
A konečně přišel den D, stromeček ozdobený, dárky zabalené, jdeme do finále, ryba už je obalená a najednou – propánakrále – vždyť já jsem nezabalila pod stromeček nic pro psí holky?! Každý rok jim Ježíšek poctivě naděluje nějakou hračku a něco dobrého na vánoční zoubek a tentokrát mi to úplně vypadlo z hlavy. Což o to, v kynologické domácnosti se stále nacházejí zásoby toho, čím potěšit psa, ale…“Mami, přece to nebudu holkám balit! Dáme jim to pod stromeček jen tak.“ Moc se mi to nezdálo, ale na to, abych řešení přebrala do svých rukou už nějak nezbýval čas. Přece jen ta ryba chce dosmažit, pak se převléknout.. Sváteční večeře proběhla v klidu a míru a konečně přišel vrcholný okamžik. Prskavky se rozprskaly, zvoneček zazvonil, dveře se otevřely. Jásající dítě se rozběhlo ke stromečku k hromadě dárků v radostném výkřiku a v těsném závěsu za Verunkou obdobně rozjásaně vyběhly Czakira s Dixie. Páni, lidičky, věřte, nevěřte, psí holky si pamatují Vánoce!!!
A to už jsem uvnitř začala duševně tuhnout. Protože nejenom Verunka se vrhla na dárky. Oba psí čumáčky cílevědomě očichávaly dárek po dárku v natěšené naději, že narazí na ten svůj. Nadšením radostně nadskakovaly. Nastalo rozdělování dárků a Czakira s Dixie stále stály v pozoru a vytrvale čekaly na ten svůj balíček. Já se na to jejich těšení nemůžu dívat. „Přines jim prosím tě ty pamlsky, ať mají radost a dají pokoj.“ Czakira i Dixie sice obdržely své kostičky, ale – jejich očekávání nevyhaslo. S rozebranou hromadou čím dá, více smutněly a smutněly a ani obdržené pamlsky jim to zklamání nevynahradily. Musela jsem popadnout kus balicího papíru, každé zabalit dvě kuřecí křídla a konečně se každá dočkala svého balíčku, který si mohla pečlivě rozbalit.
Takovou chybu už nikdy neudělám, slibuji na svou kynologickou čest. Příští Vánoce vám to holky všechno vynahradím.
Lidi, nepodceňujte své pejsky, oni dobře vědí, kdy jsou Vánoce.