12.5.2009

Děkuji za  vroucí a útěšná slova, která  posíláte v Knize návštěv.  V naší  bolesti jsou malým světýlkem radosti. Hřeje mě, že   Bertík rozdával  radost a své teplo nejen nám, své rodině, ale mnohem širší komunitě – nejen pejskařů a hovíkářů, ale i dalších lidí, kteří nepokládají zvířata za věci. Že snad svým způsobem naše nemotorná a začátečnická práce  povzbuzovala mnohé na jejich cestě.  Nyní je každá návštěva stránek  pro mě hrozně těžká, ale chtěla bych dopřát čas všem, kteří  se chtějí s Bertíkem rozloučit. Bolest se musí odžít. Nelze ji potlačit, nelze ji odsunout na pak.  Nechci ale pokaždé drásat srdíčka všech hodných lidí, kteří tyto stránky navštěvují a proto přesouvám smutnou zprávu do samostatného článku. Část knihy návštěv chci pak vytištěnou přidat do Bertíkových desek. Je v nich dokumentace celé naší cesty…Bude připomínat všem, kteří je jednou vezmou do ruky, že tohohle pejska měli lidi rádi.  

8.5.2009

Bertíkovo stránky měly být stránkami radosti, radosti, kterou nám dává pes každý den.  Život  není fér…plivl mi do očí a vzal mi to, co jsem tak milovala  a ukázal i  rub hovawartí lásky.  A tak se objevila na  webu i  kapitola nejsmutnější. Tenhle prožitek jsem nechtěla zprostředkovávat. Opravdu ne. Všichni víme, že to jednou přijde, snažíme se na to připravit, ale…nejde to. Na to se srdce nepřipraví.  Nejde se tomu vyhnout, nejde to utišit, nejde to uchlácholit.

Stále přemýšlím, co teď, co teď dál. Ano, musím dál.  Ale - nechce se.

Vím jistě, že do našeho domova přijde nový hovawart. Vím, že to nebude Bertík. Ale hned?  Já chápu, myslíte to dobře…štěně člověka zaměstná, štěně mu dá novou náplň, štěně rozveselí  smutek. Jenže, víte, hovawart je – víc než pes. A Bertík byl pro mě víc než mazlíček. Byl mým parťákem. Součástí. Stanete-li se psovodem, srostete se svým psem. Byl tak trochu mým třetím dítětem...to já si ho vypiplala...provedla přes překážky...vše, co jsem dělala, všechny ty výstavy, cvičení, zkoušky - to bylo - pro Berta. Pro něj samotného. Byla jsem na něj tak pyšná! Jak je krásný. Jak šikovný!  A ač zbarvením znakáč - byl prostě zlatý. Miloval děti, miloval štěňata, miloval lidi. Rána se musí zajizvit, zacelit. Jednoho dne se zase tyto stránky rozveselí rošťáckým kukučem a zase se spolu nasmějeme…A zatím…mějte se mnou trpělivost…

3.5.2009 

  Dokonale zarmoutit vás dokáže každý z nich jen jednou - a to když odchází naposled. Buď u něj a říkej mu, že se nezlobíš, protože i v téhle chvíli jeho oči  prosí za odpuštění. Ví totiž dobře, že to neměl dělat - a jizvy pálí

27.4.2009

Přišel čas pampelišek.  A na našem cvičáku se pořádal již 4. ročník Jarního závodu družstev.  Letošní ročník se obzvlášť vydařil a tak jsem zamáčkla slzičku a jakožto neaktivní kynolog  jsem se přijala funkci  (s děsem v srdci) šlapače stop. S děsem proto, že si ty stopy nebudu do smrti pamatovat a tak jsem se musela v duchu moc modlit, aby se závodící pes neztratil na třetím lomu. Naštěstí mi připadl talentovaný pes a tak jsem unikla  potupě.  

Vím, že s napětím čekáte na nové zprávy, ale na našem webu stále nelze vyvěsit sluníčkový obrázek.  Bert zatím statečně odolává  nemoci,   bohužel odolává i pokusům o léčbu. Potíž je hlavně v tom, že se doposud nepodařilo nic konkrétního diagnostikovat, takže léčba je jen směsicí pokusů.  Víkend naštěstí proběhl v klidu, Bertík během něj zbaštil po kouscích celé kuře, půl sáčku piškotů a 20 dkg granulí, takže akutní krize snad nehrozí. Dneska jdeme na kontrolu a další testy.  Každopádně, kdo se na nás těšil na MVP České Budějovice, těšil se marně. Tak hubenému pejskovi by pan rozhodčí CACe určitě nepřidělil a tak Bertík prohrabával myší díry a relaxoval  s Garfieldem mezi pampeliškami.

Děkuji všem za přání k Velikonocům a zároveň se omlouvám těm, kteří netrpělivě čekají na naše aktualizace.

Potíž je, že stále jsme s Bertem "mimo provoz". Není po nemoci ve své kůži a příliš rychle se unaví.

Veterináři kroutí hlavou, protože podle jejich testů, je to zdravý pes.  Že není, o tom jsem se krutě přesvědčila právě o Velikonocích, kdy v sobotu propukl u Berta prudký střevní katar a během dvou dnů došlo téměř, přes zásah veterináře, k dehydrataci. Noc z pondělí na úterý už jsem probrečela, protože pes zalézal na dvoře do temných koutů. Když začal odmítat i vodu, vykašlali jsme se na uklidňování doktora a převezli Bertíka na kliniku, kde přece jen mají více možností, než běžný veterinář. Během odpoledne a večera se Bertův stav zlepšil a moc doufám, že snad nejhorší krizi máme za sebou. Ta úleva, když zase schroupal první piškotek...Bylo to, jak se říká "o chlup" a stále nevím, jak rychle se dáme dohromady. Čerstvé novinky ze sportu a z výstav  hned tak nebudou. Ale jen když Bert zůstane s námi.  Vím, že mu budete držet palečky. I tak to chodí, když máte psa jako člena rodiny. Bolí to strašně, to mi teda věřte.

2.4.2009

Ebynka se tedy šťastně zabydlela - a dočkala i jména. Pár dní jí stačilo, aby si omotala pánečky kolem packy a naučila se i zlobit.  Bert se ještě fláká, ale doufám, že je čas najet zase na normální režim. Mistrovství si snad za rok vynahradíme a teď zase do práce.

27.3.2009

Přišla fotka zabydleného štěněte. Zdá se, že si zvyká rychle.

Všem účastníkům MR HW přejeme hodně sil a správně naladěné hovíky! Držíme palečky!

  A my...fňuk... 

25.3.2009

Tak princezna má opravdu nový domov. Přiznám se dobrovolně, že pobýt u nás ještě den dva, zůstala by nastálo, už takhle, když jsem viděla celou smečku ležet vedle sebe spokojeně v kuchyni, sevřelo se mi srdce, co se to zas chystám tý holčičce provést, sotva se zabydlela...a což teprve, když jsem ji nesla do auta a ona se chudinka rozklepala...A kluci...těžce posmrkávali... Ale mám ji pod dohledem a budu denně dostávat čerstvé zprávy - ujala se jí totiž kolegyně z práce.

24.3.2009

Jako na potvoru se v pátek ještě objevily lehčí známky virózy.  Proto jsem, velmi těžce, pohřbila myšlenky na mistrák, představoval by po nemoci příliš velkou zátěž a já chci Berta, ne medaile. Je mi to moc líto, ale nebudu riskovat. Bert bude holt sedět doma na ocásku a lovit své kočky domácí...Naštěstí se konečně objevil další závodník a tak  nedojde k zrušení kategorie IPO. Jinak bychom to snad museli jít aspoň odčuchat...Málokdo si umí představit, jak mě špatné načasování nemoci mrzí.  Obzvlášť, když Bert znal veterináře jen z povinného očkování...

Ale mám i dobrou zprávu - nalezená fenečka už má vážného zájemce a pravděpodobně pojede dneska domů.

23.3.2009

Protože neštěstí nechodí po horách, ale zdá se po pejscích, přivlekl mi synáček v neděli navečer vyděšené, hladové a zabahněné štěně. Že ho někdo vyhodil z auta na druhém konci vsi a protože se pořád snažilo dostat k lidem, další dobrodinec ho odnesl za ves k lomu do křoví, aby neotravovalo. Tam zřejmě strávilo hrůzyplnou noc a tak když ho Vojta potkal, rozhodlo se tentokrát držet se člověka stůj co stůj. Nu což, já ho rozhodně nepošlu zpátky do křoví. Snad se někdo najde, kdo dá domov psí hočičce. Zatím je napapaná, spokojená, Bert s ní má nekonečnou trpělivost. Je moc hodná, vypadá jako šeltička, zřejmě vyrostla v bytě, protože se hned zabydlela. Zato ven se jí už moc nechce, když jsem jí ráno odnesla na trávník vyvenčit, svištěla zpátky domů jak blesk...ale - vlastně se jí vůbec nedivím.

18.3.2009

Mnichov se nám za pomlouvačný článek dodatečně vymstil. Bert dostal něco jako psí angínu a tak musel chtě-nechtě navštívit veterináře.  Sbohem tréninky...před mistrákem...

13.3.2009

Že je pátek třináctého jsem se přesvědčila již při psaní odpovědi do návštěvní knihy. Víte, že jsem ani netušila, že můžu smazat něčí příspěvek? Bohužel se mi to podařilo u jednoho zrovínka velmi milého...ach jo. Protože čas letí, mrskla jsem s sebou a dopsala zprávu o Mnichově. Kdoví, třeba je to poslední reportáž. Příště už  bude mistrák a tam se můžu taky hanbou propadnout až pod zem. A bude po webu!

11.3.2009

 Jak vidíte, první náznaky jara jsou tu, na zahradě už kvetou sněženky. Se zpravodajstvím nějak pokulhávám, ale snaha je! Dnes si můžete přečíst,  jak bezva byla klubovka a kdo se nemohl zúčastnit, může malinko litovat. Bylo se totiž na co dívat.

9.3.2009

Zpravodajské ústní tamtamy duní rychleji, než běhají megabyty po síti, gratulace nás dostihly dříve, než dokážu umístit novinky na naše stránky. Moc všem děkuji!!! Bert by vám olízal obličej, takže snad je lepší, že přes stránky se mu to nepodaří, i tak je vaší přízní moc a moc nadšen!!!  Ta nejúžasnější zpráva je, že

Albert z Nedabylské vísky získal známku VÝBORNÝ na klubové výstavě

v Českých Budějovicích. Pro neznalé dodávám, že je to ta známka, jejíž nevlastnění nám zhatilo I.třídu chovnosti.   Takže milé psí dámy, od teď máte prvotřídního plemeníka za cenu třídy druhé. A nebyl by to Bert, kdyby ji nezískal ve svém stylu. Protože k mému šoku běhal jak nikdy (to asi ty Budějice) a vyběhal si VÍTĚZE TŘÍDY vítězů a k tomu ještě i CACe. Doteď nemohu uvěřit tomu, jak si dokázal naklonit přísného pana rozhodčího Kuklu tak, že mu přiřkl vítězství nad takovými krasavci, kteří se s námi ocitli ve třídě. 

Vytvořili jsme si takové malé soukromé DUO a hned druhého dne podnikli naši třetí výpravu za zkušenostmi do země původu hovíků. IHA MNICHOV 2009 byla pro nás malinko šokem z důvodu pořadatelského stylu. Ve třídě pracovní si Bertík vyběhal známku VÝBORNÝ 3.  A dneska spí jako zabitý, což mu panička strašně, ale strašně závidí.

 

6.3.2009

Tento víkend je celý věnován výstavnictví. Těšíme se na klubovou výstavu v Českých  Budějovicích a na nedělní Mnichov. (Kéž by všichni nádherní psi odsvištěli na Cruft!)

Doufám, že všichni přátelé budou příjemně naladěni  a že jsou v předvýstavní přípravě úspěšnější než my, kterým se podařilo nešťastnou náhodou přistřihnout Bertíkův přerostlý drápek přespříliš. Bert to sice vydržel bez  kvíknutí, ale sami jsme se cítili strašně provinile ještě pár dní. Hrůza. Takže - pozor na drápky!!!

Pro případné zvídavé nevěsty máme připraveny vizitky, tak se nebojte  o ně požádat!

2.3.2009

Závody O STRAKONICKÝ RUMPÁL máme šťastně za sebou.  Nikoho jsme sice svým výkonem neoslnili, Bertík předvedl na poslušnosti, že ohluchnout je zcela snadné, ale ostudu jsme si vyloženě taky neudělali, naopak, sklidili pochvaly diváků i rozhodčího za obranu. Do zkouškového limitu jsme se sice vešli s odřenými zádíčky - 70/72,  ale když se uváží, že Bert přišel o všechny body za štěkání a povely Aport a Vstaň splnil teprve na třetí povel, je to skoro zázrak. Prvně v našem životě udělal "Volno" na 10 bodů.  Na obranách přišel o body za plenty a vyštěkání, takže když nám přece jen nějaké bodíky zbyly, na hovíka to vůbec nebylo špatné. Jo, a poslední jsme nebyli...takže, co chtít víc? Byl to bezva trénink!

27.2.2009

Informace na stránkách VHD mi zamotaly hlavu. Rozpis kruhů nemají, ta zatím nee, zato i od návštěvníků budou požadovat ekologickou plaketu. To bude mít hlava rodiny radost. Nedávno u zpráv jsem mu tvrdila, že psí výstavu určitě nepořádají v centru. A zítra? Vyrážíme se historicky znemožnit do Strakonic. Bude se totiž i letos  "rumpálovat".    

20.2.2009

Kde se potkáte s dušemi spřízněnými a se zapálenými hovawartisty? Přece kromě výstav a klubových akcí především na jejich setkáních. U kafe to ovšem nebude. Přibalte pořádné boty a dobrou náladu. Snad nějaký ten příští podnik bude i u nás na jihu. Že by hovíci vyrazili na Boubín?

17.2.2009

Tak jsme si užili okamžiků slávy a je čas sestoupit zase pěkně na zem. Děkujeme všem, kteří nás podporují, ale zase to s obdivem moc nepřehánějte, protože Bert pořád kouše jako hovawart. Naše umístění bylo víc o štěstí, než o schopnostech.

Na netolických stránkách již najdete pěkně zpracovanou reportáž včetně startovních listin. Kategorie ZOP se letos účastnili hned dva hovawarti! Úžasně sladká fenečka Asta Plavské stráně a moc hezký a šikovný sedmiměsíční černý pejsek, jehož chovatelskou stanici jsem beznadějně zapomněla.  Naše řady rostou!!!

Na závodu si cením především toho, že Bert by zkoušku přes přísnější hodnocení obhájil, že se nezalekl téměř neznámého figuranta a že předvedl alespoň při útoku svůj špičkový výkon, který  pana rozhodčího nečekaně překvapil a oslnil. A jak jsme slyšeli, body  pan rozhodčí Veselka zadarmo rozhodně nedává, o to více si jich vážím, třebaže jich z pohledu leckoho není zas tak moc.  Stále  nás čeká práce, práce a zase práce...

 

16.2.2009

Tak abych vás nenapínala do nekonečna, díky Vašim palečkům a paní štěstěně Bert obsadil v kategorii ZVV1 (beze stop, napadlo 20 cm čerstvého sněhu)

                                      2. místo

a tak oči světa jednou viděli hovawarta na bedně mezi ovčáčkama. Ještě více mě  těší, že jsme přes přísného rozhodčího I. třídy pana Veselku obhájili zkouškové limity. A protože když se daří, tak se daří, panička vyhrála i brannou část závodu, což je vzhledem k jejím schopnostem  a 20 účastníkům věc rovná zázraku (ještě že se toho nedožil můj učitel branné výchovy, kterého jsem málem granátem přizabila).   

                          

14.2.2009

Všem, co nám drželi palečky hrozně moc děkuji. Pomohlo to! Jak jsme dopadli, brzy napíšu. A budete mrkat!!!

 

Malá Valentinka od  Berta pro všechny psí holky které o něj již projevily zájem,  i pro ty, které ještě rozpačitě přešlapují.

     DÍKY!!!!!!!!!

13.2.2009

Dnes je pátek třináctého a přesně tak se cítím. Všechny útroby sevřené. Již zítra nás s Bertem čeká  první závod v kategorii ZVV1. Přesněji 8. ročník Memoriálu Františka Jaroše.   Závod není zkouška a "hin sa ukáže"....Držte nám palečky! (A jestli juknete na stránky netolického klubu, povšimněte si krásných hodin s ovčákem.)

11.2.2009

Dnes se na stránkách klubu objevil výsledný žebříček soutěže "Nejúspěšnější pracovní hovawart roku 2008".  Zaslouženě vyhrála Cindy von Philippsdorf, nad jejímž uměním jen s otevřenou pusinkou slintáme. Ale i tak nelze neocenit, že laťka se rok od roku zvedá výš a výš a snad se dožijeme doby, kdy se hovíkům přestanou na cvičácích vysmívat! Jen počkete, vovčouni...

10.2.2009

Nic platno, pokrok nezastavíš, jakoby nestačilo, že mi rodinka vnutila modernější mobil, ještě ke všemu jsem si pořídila ICQ. Buďte tedy ke mně shovívaví, ještě se s tím učím zacházet.

9.2.2009

Na zajímavou akci mě upozornili naši boxerkáři. Hovawarti a boxeři navazují užší spolupráci, neboť v kousání jsme si v lecčems podobní.  Takovým snem by byl  hovawart s boxeřím zápalem pro obranu. Třeba to hovíci odkoukají, kdoví?!

5.2.2009

Přímo z ČKS k nám včera večer poštou ranní dorazila "Kniha krytí" a tak jsme konečně oficiálně zaregistrovaný "plemeník". Budoucí potomci se mohou těšit na tatínka obsypaného tituly s pěknou řádkou zkoušek a já doufám, že jich ještě pár časem přibude.

Jen, prokristapána, copak jsem jediný "disformularik" na světě? Vždyť ta kniha - to je kolonka za kolonkou! Co takhle nějaké to školení pro nás, pro úřednicky nepřizpůsobivé jedince, to by nebylo???

3.2.2009

Copak je nového? (kromě toho, že jsem zas o rok starší, brr)

Dnes můžete  zhodnotit  na stránkách klubu, zda německá mezinárodka byla či nebyla masakr.  Povšiměte si krásného umístění Baxy z Hrabovských stájí, která nádherně reprezentuje český chov. 

Objevila jsem úplný literární poklad pro začínající hovawartisty. Počtěte si rovněž!

Jinak u nás doma, když nemarodí děti, Bert ani já, pro změnu stoná Garfield. Udělal se mu abces na horní čelisti a je pevně rozhodnut uhájit svou kočičí čest vraždou veterináře. Zřejmě chce zavrhnout i paničku, neb na mě vrhá zabijácké pohledy ve stylu "Jen si zkus na mě šáhnout a uvidíš!!!". Ošetřovat ho smí jen - Bert.

27.1.2009

Konečně jsem doškrábala reportáž z Norimberka. Bert mi připravil nelehký konec týdne svým zvracením, naštěstí se ukázalo, že jde jen o lehkou virózku. Ulil se tak z tréninku, což v našem případě, kdy v týdnu nenatrénujeme nic, je docela na pováženou.

Obzvlášť když panička měla tu drzost a přihlásila nás v únoru na dvoje závody a to v kategorii ZVV1. To bude psina. Doufám, že organizátoři na nás budou pamatovat s cenou útěchy! 

19.1.2009

Frčíme dále...Z Norimberka jsme si přivezli  VD3  a zkušenost, jak se běhá po zrcadlově hladké ploše. Zkazila jsem na předvedení pohybu, co šlo. Nejdřív jsem známku brala těžce, pak jsem ale zjistila, že paní rozhodčí  v mezitřídě holek nedala  výbornou ani prvnímu. A to zas v naší  třídě pracovní jednu  přece jen zadala. Ke konci už to byla až sranda, vyfotila jsem si výsledkové listiny, aby bylo vidět ten hovi-masakr. A protože jsme končili na výstavišti jako poslední skupina v 17:10, byla jsem nakonec šťastná jak blecha, že naše výprava dorazila domů v tom hrozném počasí, kdy déšť střídala vánice, celá a v plném zdraví. 

16.1.2009

A už zase svištíme z kopce. Bert byl přeřazen do 2. třídy chovnosti. Před bonitací totiž neproběhla hloubková kontrola, zda pes má výbornou z klubové výstavy a první třída nám tak byla udělena mylně. Je pravda, že už při vyhlášení výsledků jsem byla vykulená a říkala komisi, že není možné, aby Bert měl první třídu. Ozvalo se „Jéje, buďte ráda, ne?!“ s podtextem „šmánkote ženská nezdržujte, všichni už chceme do tepla…“  Moc ráda  jsem nebyla, protože mi to dlouho vrtalo hlavou. Usoudila jsem ale (karkule blbá), že nám uznali ty zahraniční klubovky. V následném zpracovávání výsledků k nalezení nesrovnalosti  samozřejmě došlo a Bert byl tudíž správně přeřazen. Kdo nás pravidelněji čte, ten ví,  že jsem jela bonitovat výstava-nevýstava již smířená  se třídou druhou. Hlavně z toho důvodu, že další půlrok čekání a oddalování chovnosti je pro tříletého psa  dlouhá doba. Pokud bude psů v republice přibývat tak, jako tomu bylo dodneška, je jisté, že  šampiónů,  kteří si mezi tak obří konkurencí potřebnou výbornou neodnesou, bude  více a do přihlášek přibude aspoň čtvereček, kde by mohl majitel psa splnění této podmínky zaškrtnout.

Pokud je někdo zklamán, že jsem zde deklarovala 1. třídu, moc se mu, tímto tiskovým dementi, omlouvám. 

13.1.2009

Začátek roku mám spjatý s papírováním. Zaplatit příspěvek hovi-klubu, poslat přihlášky na výstavy a závody, neboť termíny uzávěrek časově velmi předbíhají samotné akce.  Plánovací kalendář se začíná nebezpečně plnit.

Počasí mě týrá, včera mě zamrzlý autobus nechal dvě hodiny na mraze a večer jsem jako bonus zjistila, že nám zamrzl přívod teplé vody do kuchyně. Studená kupodivu teče.

Sportovní rok jsme s Bertem zahájili již tradičně Sranda závodem. Zákeřně znovu letos zařazená disciplína jízda se psem na kolečku nás připravila o veškeré naděje na pěkné umístění, i když jinak jsme si vedli docela dobře. I tak jsme se vyblbli báječně! Dokonce jsem po slalomu neplivala plíce, jak tomu bylo v letech předchozích, což je neklamná známka toho, že pohyb se psem organismu velmi prospívá.

Těsně před námi je pak výstava v Norimberku. Protože v Německu jsou psi zřejmě velmi pracovití, počet psů v kruhu pracovním (4) se od třídy otevřené zas tak moc neliší (6) a proto nás čeká nelehká konkurence.

Pro naše příznivce mám dobrou zprávu, konečně jsem si k svým budoucím narozeninám nadělila digi-foťáček, čímž svitla naděje i na  obrazové zpravodajství našich peripetií.

7.1.2009 

Překulil se rok a před námi se skví zase další, nepopsaný. V našich plánech je další  vývoj od psovoda-začátečníka k „opravdovému“ kynologovi. Jako vždycky, mám z takových vyhlídek tak trochu strach. Co si počnu, pokud se přihlásí nějaká psí nevěsta? Zvládneme to?  Neuděláme si na výstavě v zahraničí naší neznalostí nějakou tu ostudu?  Co když vystavovat v třídě pracovní a šampiónů znamená i mnohem větší nároky na uchazeče o titul? Vždyť náš výstavní postoj pořád stojí za starou belu. A co hovawartí mistrák, není to od nás drzost se ho účastnit? A kam dál ve výcviku…upevňovat naše schopnosti, nebo šilhat po druhém stupni? Zkrátka, je mi jasné, že ani další cesta nebude probíhat lineárně, ale zase nás čeká spousta práce, zdolávání překážek (bože, snad přece jen budeme muset vylézt na ten příšerný vysoký žebřík) a spousta sešupů, abychom zůstali  pevně na zemi.  Snad při tom zažijeme víc srandy než slziček.

Co si tedy přát, teď, když kalendář odpočítává první dny roku? Přece – hlavně  a především - zdraví!  Protože ať už máme plány jakékoliv, stačí málo a celý svět bude naruby.  A tak tedy všem hovíkům a jejich pánečkům do letošního roku přejeme, aby nemuseli navštěvovat veterináře a lékaře ani o chloupeček víc, než je nezbytně nutné pro prevenci. A když už k něčemu dojde, pak aby se co nejrychleji  vrátili do stavu pracovně a všeobecně všeho schopných.

A abych začala letošní novinky optimisticky, navrhuji navštívit stránky chovatelské stanice Od Červené skály, ze které pochází Bertíkova psí babička, protože tam se to hemží samými úžasnými psími miminky. A že jsou zrozena ve znamení Kozoroha, tedy pilní, pracovití a poslušní, budou to psí parťáci do života  jak stvoření!!!