Poprvé u štěňátek
Konečně se přiblížil den prvního kontaktu s naším budoucím přírůstkem. Počasí se rozhodlo být co nejzlomyslnější a tak po týdnu, kdy sluncem hýřilo, probudili jsme se za zvuků tekoucí vodní clony. Lilo a lilo. Protože do Prahy není tak daleko, nemuseli jsme vstávat v nějakou příšernou hodinu a tak teprve po půl desáté se celá rodinná smečka nastěhovala auta. Ano, naše budoucí štěně je původem z města měst. Rodilý Pražák.
Krátce po poledni už jsme bloudili uličkami příměstské čtvrti a po pár otočkách stanuli přímo před domem majitelů chovné stanice Černý vítr.
A protože byl návštěvní den, sešlo se nás na tu vizitu povícero. Jsem moc ráda, že se k nám připojila rodina přátel, společně jsme se moc těšili na štěňátka a tak jsme rovnou pod dohledem chovatelů šli za psí rodinkou. Štěňátka mají luxus vlastního domu, takže nás už vítala na jeho prahu. Některá se hned vrhala příchozím naproti, jiná si zachovávala malinko odstup a ukázala, že už se naučila štěknout. Naštěstí jich je pořádná smečka, takže každé ruce se dostalo po mazlivém kožíšku. Maminka Kira sice právě odpočívala od nezbedných klubíček, ale když přišla návštěva, musela si tu hordu lidí důkladně prověřit. Je to moc hodná holka, místo aby nás sežrala, klidně nám prcky půjčila a ještě jakoby říkala, tak už si ta kousadla radši odneste…
Prvním číslem programu bylo krmení dravé zvěře a tak Kiruška zalehla do pelechu, aby vzápětí zmizela pod horou plyšových čumáčků. Nastal boj o zdroje a někdo měl štěstí a někdo zase marně hledal skulinku. Kdo měl boje nejdřív dost? Maminka. Pomrkávala bolestí a těšila se, až smečku bude smět ze sebe setřást. Protože je to ale poslušná holka, nedovolila si pod dohledem páníčků neposlechnout a tak trpělivě čekala, až bude předkrm v podobě mléka ve štěňatech. Naštěstí to netrvalo dlouho a i ta nejvytrvalejší štěňata pochopila, že víc jim mlíčka nenateče. Ale žádný smutek, už se chystal hlavní chod v podobě tvarohu s jogurtem a piškoty. Návštěvníci se rádi zapojili do procesu krmení a tak kdo nedržel misku, ten se staral o to, aby ke každé misce připadla dvojice štěňat. Měli se rovněž snažit o to, aby se psí děťátka ve svém radostném nadšení v dobrotě příliš nevykoupala, ovšem v této roli si ovace moc nezasloužíme.
Chtě nechtě každé štěně po nakrmení neslo stopy dobroty. Na tento okamžik se ale těšila psí maminka, která by si moc ráda dala štěněcí oběd, a tak se spokojeně dala do úklidu a postupně uváděla své potomky do stavu čistoty. Řeknu vám, nadřela se jako pes a to jí panička pečlivě pomáhala s mytím. Štěňata, zmožená svým výkonem při obědě se mezitím nenápadně stěhovala do pelechu, aby po té námaze načerpala nové síly, jen pár mazaných vytrvalců se snažilo z psí maminky nenápadně vyrazit ještě nějaký ten dokrm. Anebo spíš jim maminka posloužila jakožto dudlík miminům.
Uspávání bylo příležitostí uhladit si jedno ulovené štěně do spánku, vždyť nastala fáze vtištění si člověka do psích makoviček a tak má mít každé štěňátko denně zaručenu svojí půlhodinku mazlení a drbání a vůbec samých příjemných činností minimálně. Naštěstí mají majitelé pro tyto aktivity dostatek ochotných hladících párů rukou a tak prckové nedostatkem pozornosti rozhodně nemají příležitost jakkoliv strádat. Klidný spánek štěňat navodil příjemnou atmosféru ke konverzaci, která se točila, jak jinak, kolem nejlepších psů na světě. Svět hovawartů je prostě úžasný a tak čas neúprosně utíkal. Než jsme si do sytosti stihli popovídat, už se malé chlupaté kuličky zase budili a vydávali se na nový průzkum úžasného světa. Mají toho totiž tolik na práci.
Naučit se pořádně skotačit, kousnout bráchu do ucha či zatahat lidi za tkaničku od bot, to dá nějakého trénování. A těmto maličkým jsou teprve čtyři týdny a už mají co předvádět. Už se nemůžeme dočkat, až povyrostou a pak teprve lidem ukážou, co znamená štěněcí řádění
Měli jsem si vybrat to své štěně, ale to byla přetěžká úloha. Nakonec se výběr zúžil na dvě štěňátka, ale protože sama paní chovatelka si sama chtěla jedno ponechat, dohodli jsme se, že výběr odložíme do další návštěvy. Snad nám to čekání uteče.