Memoriál Františka Jaroše, Netolice 2008
A i když se ke mně a Bertovi nikdo z našeho cvičáku nemohl připojit a ocitli jsme se tak sami v silné konkurenci psovodů všech okresních cvičáků, docela jsem se těšila. Protože když jde o závody, tak se bojím jen malinko těsně před poslušností, kdežto u zkoušek se klepu už dva dny dopředu, v den „D“ mě zachvátí úporné střevní potíže a při nástupu na plac se orosím celá včetně vodítka, načež se dostaví posmrtná strnulost. Mým snem jsou závody, kde účastníci obdrží při dosažení dostatečného množství bodů i zkoušku. V Německu je to prý běžné, takže je možné, že mi ve snaze nekazit psovi kariéru nezbude nic jiného, než začít šprtat němčinu. Hovawarťáci sice letos něco takového zkoušejí na Poháru, ale – v OSTRAVĚ. Lidičky, dál už by to opravdu nešlo?
Ale zpátky do Netolic. Vzhledem k jediným mrazivým dnům této zimy (vhodně připadavších právě na tento víkend), vybavila jsem se jak polárník na výpravu a přibalila termosku s čajem, obohaceným řádně rumem (jako neřidič si to mohu dovolit). Bert zvláštní výbavu nepotřeboval, ten má kožich jak nutrie. Přijeli jsme na netolický cvičák a ejhle, ani noha. „To není možné, je dneska 16.2? Je! Přeci nejsem blbá?“ Že jsem si neuložila telefon na pořadatele do mobilu jsem se před manželem neodvážila nahlas vyslovit, asi by mě nepochválil. Jsem sice věděla, že Netolice mají ještě jeden starý cvičák, ale o jeho poloze jsem neměla ani povědomí. Dvacet minut do zahájení…Co honem vymyslet? Než jsem stihla vytočit číslo naší cvičitelky, aby mi popsala cestu, dorazila další závodnice s RR. Naštěstí měla správné číslo v mobilu, takže po pár minutách pro nás dorazil doprovod, aby nám ukázal cestu. Byl nejvyšší čas, do začátku závodů zbývalo deset minut. Sotva jsme se s Bertem zapsali, šlo se na nástup. Stačilo se rozhlédnout po přítomných účastnících a bylo jasné, že konkurence nás zadupe do země. Po rozlosování čísel se kategorie ZVV1 přesunula na cvičák č.2 a nám ZOPákům (nebo ZOBákům?) zůstal k dispozici celý starý areál. Moc se mi líbil, vzhledem k počtu a rozmanitosti překážek bylo zřejmé, že tady se cvičí i záchranařina. Není nad to si vyzkoušet, jak si pes vede v tak neznámém prostředí. Berta sice zajímali mnohem více přítomné psí holky (obzvláště pro dogy má slabost), ale i tak jsme si opatrně téměř všechny překážky vyzkoušeli. Velice mě překvapilo, jak Bert překonal vodorovný žebřík, jak pěkně opatrně kladl tlapku po tlapce a opravdu ho vzorně překonal. To bych do něj neřekla. Taky byl véééélice pochválen. Času na šmejdění a venčení jsme měli dostatek. Naše vylosované pořadové číslo bylo 17. Ano, úplně poslední, štěstěna si z nás vždycky dělá legraci (ale pořád lepší, než číslo 1). Mým úkolem po dobu čekání bylo hlavně - NEUSPAT psa a udržet ho v dobré, až rozverné náladě. A umístit se do desátého místa. To bych bývala považovala za úspěch. Psi nejrozmanitějších plemen předváděli, co umí a taky že uměli! Odcházeli z placu se ztrátou dvou - tří bodíků! Konečně jsme byli na řadě, poslední závodníčkové bez dvojice, a hned u přivolání se Bert zase předvedl. Nestoupl si sice k startovnímu kolíku, vyšplhal na boční kopeček, nicméně se tam zapíchl s upřeným pohledem na paničku a soustředěně čekal, až ho přivolám. Chůze u nohy nám šla docela svižně s vodítkem i bez a při polohách mě Bert překvapil krásně rovným zalehnutím do sfingy. Hned vzápětí mě ovšem shodil zase zpátky na zem, protože si nesedl na první povel. Měla jsem užít řádné plácnutí na stehno, aby mu třesklo v uších, moje chyba. Odložení je Bertova korunní disciplína, až na to, že se hodlal radostně složit ke kolíku dříve, než zazněl povel. Paní rozhodčí nám opět připomněla nemožnost našeho „Volna“ vzhledem k novým zkušebním řádům a strhla nám za něj citelné čtyři body. Jinak jsme si nevedli špatně, o bodík jsme přišli za mírné opožďování psa při chůzi bez vodítka a o další za druhý povel při sednutí. Celkově jsme po skončení první části byli na devátém místě, což odpovídalo mé touze po umístění v první desítce, takže spokojenost. V mezičase došlo na rozmražování vody pro psa, prostě mrzlo a mrzlo. Při nástupu na druhou část ve skupině mě opustily zbylé stopy trémy a s chutí jsem si vychutnala „pořadová“ cvičení. V tom máme praxi, to se u nás na cvičáku přísně pěstuje. Při chůzi po neobvyklém materiálu se nám vyplatilo nechvátat, protože poté, co pátý pes přeskočil počáteční pneumatiky, vyhlásila paní rozhodčí, že každému takovému psovi strhne dva body, takže díky varování jsem si dala záležet, abych se kolem pneumatik plížila šnečím krokem a Bert je poctivě proťapal. Při závěrečném přenášení psa jsem byla jediný psovod, který psa přenášel s pomocníkem, všichni ostatní volili variantu psa nést samostatně, což mi přišlo u některých děvčat dost na pováženou.
V následné přestávce, kdy paní rozhodčí šla sečíst body z druhé části, nastal čas pro hod granátem a střelbu. Dobrá zpráva je, že se neházelo do dálky, ale na cíl. Pěkný cíl. Každý granát, byť správně hozený, se z cílového čtverce odrazil jak na trampolíně a pokud ne, tak se aspoň skutálel ze svahu mimo vyznačenou oblast. Házela jsem tudíž nazdařbůh a podařilo se, aby se jeden ze tří granátů odrazil před cílem a dopadl do cíle. Druhý ležel na hranici oblasti, ale mi ho neuznali…No což,aspoň pět bodíků se ocitlo na startovní kartě. Zůstaly tam ale zcela osamoceni, protože střelba mi další body nepřinesla. Ta radost, když se ukázalo, že branná kategorie se hodnotí dočista zvlášť a cena je připravena jen pro vítěze!
Když byly výsledné bodíky konečně sečteny, měli jsme s Bertem neuvěřitelných 91 bodů a posunuli se celkově na páté místo!!! Tím jsme se umístili těsně za píseckou elitou, která vítězí ve všech závodech nižší kategorie v celé oblasti jižních Čech již několik let. Což teda na nás začátečníky vůbec není špatné, že ne?
Paní rozhodčí úroveň závodů nakonec shrnula velmi pozitivně, všichni závodníci byli dobře připraveni, protože přes přísnější hodnocení by všichni splnili zkouškové limity, což se prý často nevidí. A to jí fakt věřím, to se u ní asi opravdu často nevidí. No, jen aby si na to vzpomněla, až zas půjde do tuhého a bude váhat, zda nám nějaký ten bodík nechat.
*****************Soutěž!!!!************
Starosti mi ale dělá náš cvik „Volno!“. Protože nebýt ztráty na 4 bodů za přivolání, stáli jsme s Bertíkem na bedně. A na ZPU1 nám určitě nesrazí 4, ale celých 10 bodíků. Netušíte někdo, jak psovi vysvětlit, že vzdálit se od paničky nestačí, že ještě MUSÍ čuchat nazdařbůh? Pokud máte nějaký recept, sem s ním! Kdo nám pošle nejlepší návod na čuchání při cviku „Volno“, bude vyhlášen za vítěze naší malé webové soutěže a jako cenu obdrží sadu pohlednic svého psa (když mailem zašle potřebné digi-fotografie). Soutěž se uzavře dnem, kdy absolvujeme opětovně ZPU1 a návod přinese své plody. Těšíme se na vaše náměty a doporučení!
********************************************
http://www.kkst.cz/akce/netolice_2008_1.pdf
Komentáře
Přehled komentářů
Ahojky , tak s volnem jsem opravdu bojovali a opravdu na ZPU1 jsme dostali 0 za volno pes se nevzdálil na víc než 6 kroků.
Takže jsem to začali učit jako VPŘED(vysílačku) na viditelnou misku s pamlskem. Nesmíš nic dávat do trávy jen tak co není vidět, mohlo by se ti stát, že při povelu volno pes opravdu odběhne, ale bude hledat tak dlouho dokud nic nenajde a pak budeš volat ke mně, tak se ti může stát, že pes nepřijde, protože vždy něco našel.
Takže naše rada je viditelná miska s pamlskem nebo míčkem.
Asi jako když učíš vysílačku, stále dokola,třeba 1000x aby se to psu dostalo pod "kůži" a on pak automaticky na povel volno vyběhne.
Takže bych to dělala asi takhle .
Takže úplně poprvní mu ukáži pamlsek a misku kam ho dávám odejdu s pejskem pár metrů a vydám povel volno a pochválím a přivolám zpět.
Potom následuje krok č.2
Dám si psa k noze vydám povel K NOZE kousek jdu, tak jak to bývá u ZPU1 nebo ZVV1 a dám povel volno. A protože pes ví, že ve směru přímém je miska a poběží za ní zbaští mňamku , při baštění slovně pochválit, aby pes věděl, že je to dobře a psa přivolat a opět opět odměna.
Pak je další krok až tohle chápe, že dáš volno a je tam miska .
Pak je další krok,že než pes doběhne k misce, tak už dáváš přivolání ke mně a strašně velká odměna. A prostě to střídat někdy ho nechat doběhnou a mít tam pamlsek a někdy tam zase pamlsek nedávat a někdy ho odvolat dřív.
Prostě stále dokola, aby při povelu volno pes vyběhl vpřed.
Takže doufám, že jsem se do toho nějak moc nezamotala :-))
Mějte se a přeji úspěšný volno!!
Alena a smečka
www.chibetka.net
Námět
(Mucholabka, 24. 2. 2008 20:15)Při cviku Volno odhoď pamlsek a rukou jakoby dej posunek Volno...naostro si bude čoklík myslet, že zase hážeš a bude hledat-horší je ho ale pak odvolat :-D
Soutěžní nápad
(Martina a Aston , 20. 2. 2008 15:07)Ahoj, sice nejsem ten správný poradce neb můj Aston očuchává vždy všechno a všude takže bych spíš potřebovala radu co dělat, aby pes při cviku volno tak vášnivě nečuchal :-), ale co takhle před započetím zkoušek se projít po place s nějakou háravkou? Pak Bert bude očuchávat okolí zaručeně :-). Né to byla legrace, ale asi by jste možná měli uvažovat zda nejít na zkoušku k nějaké jiné rozhodčí.
SEM SE SOUTĚŽNÍMI NÁPADY!!!
(Meta, 19. 2. 2008 13:41)
Budeme si vážit každičkého námětu, tak se s nimi.
Času není nazbyt...Přece nás nenecháte propadnout?
Soutěžní nápad
(Alena a smečka, 30. 4. 2008 18:52)