Tři roky s hovawartem
Ano, je to tak, potvrzeno, prožito, téměř tři roky to trvá, než se z hovawarta stane dospělé zvíře. Snad právě proto jich tak málo najdeme ve sportovní kynologii. Kdo by měl trpělivost tak dlouho čekat, až bude mít psa podle svých představ! Hovawart nám zraje pomalu a kdo si chce užít plodů, nadře se na této vinici jako pes, to mi teda věřte, protože to je prosím moje vlastní zkušenost, ne nějaká teorie. Ale když to víno uzraje, hm…(že by Karel IV znal hovawarty?) Když se rozhodnete obohatit svou cestu životem hovawartem, čeká vás spousta práce. Spousta úkolů. Když jim nebudete věnovat pozornost, je velmi pravděpodobné, že se budete potýkat s důsledky jejich zanedbání, které v konečném součtu mohou být bolestné jak pro vás, tak pro vašeho chlupatého přítele. Bude vás to stát spoustu času a taky v neposlední peněz. Opravdu chcete právě hovíka?
Na počátku je štěně. Pořádné štěně, panečku! Moc dlouho ho na klíně chovat nebudeme. Majitel chovné stanice vám s největší pravděpodobností poradí do začátku spoustu věcí. Je fajn, když můžete mrňouse ještě před odběrem navštívit, takže když si ho přeberete, už vás malinko zná a tak máte společný počátek maličko usnadněn. Nastoupíte se štěnětem na „malou mateřskou“ a navykáte ho na život v novém prostředí. Prvním úkolem je výchova k čistotnosti…A tak běháme od chvíle příjezdu, každé dvě hodinky, ve dne v noci na trávník a venku jásáme a odměňujeme, aby štěně ani ve snu nenapadlo, že venčit se dá doma. To je ta finta „Fň“ – venčit v pelechu (=doma) je tabu instinktivně. Jen to malinko podpoříte a utvrdíte štěně ve správnosti takového počínání. Vydržte a do tří dnů máte víc jak půl práce za sebou a při troše pozornosti vás nečeká žádné uklízení loužiček. Začne samo běhat ke dveřím! (A už tušíte, že jste koupili geniálního psa…)
Nesmíte zanedbat výživu neuvěřitelně rychle rostoucího „drobečka“, ta je v době největšího a nejintenzivnějšího růstu u velkých plemen nesmírně důležitá. V tomto roce musí pes dostat stravu co nejkvalitnější, aby mu narostla pevná a důkladná kostra a na těchto základech pak bude stát jeho budoucí zdraví. Pozornost se zaměřuje především na zdravý vývoj kloubů a rovněž je třeba nepodcenit potřebu vápníku při výměně zoubků. O potřebnosti dodržet očkovací kalendář štěněte snad není pochyb. Nejdůležitějším a současně nejnáročnějším úkolem je socializace štěněte, což je vlastně potřeba seznámit pejska se světem, který ho obklopuje a ve kterém bude žít. Musíme si pamatovat, že to, co má štěně přijímat sebevědomě a bez bázně, musí mít možnosti si vyzkoušet a otestovat s naší podporou. Začínáme krátkými vycházkami do blízkého okolí a pomalu a s citem rozšiřujeme psí obzory. Seznamujeme ho s jinými a cizími (hodnými) pejsky, s přátelskými lidmi kolem nás i pouličním ruchem. Učíme ho jezdit dopravními prostředky, protože transport bude nutnou součástí psího života. Nejtěžší je citlivě vyvážit nápor nových podnětů na nevyzrálou nervovou soustavou štěněte. Snažíme se, aby sílila postupně a nevystavujeme ji šokům. Nikdy štěně nestrašíme, chráníme ho před úrazy, nedovolíme, aby mu kdokoliv ubližoval, čím je mladší, tím jsou následky „nežádoucího vtištění“ urputnější. Při výchově se vyvarujeme veškerého násilí na štěněti, protože u něj budujeme nekonečnou důvěru v to, že co „Pán činí – dobře činí“. Využijeme každé situace, abychom tento dojem u štěněte podpořili! Ve třetím-čtvrtém měsíci už má naše úžasné štěně základní návyky slušného chování (i když se třeba v radosti zapomene a sem tam na někoho ještě skočí nebo v zápalu hry kouše jak drak), umí na nás trpělivě čekat doma a když mu vymyslíme pro chvíle nudy nějakou zábavu, nemáme ani potíže s ničením majetku. Rychle chápe základní psí cviky a kolem konce čtvrtého-pátého měsíce je čas zauvažovat o výcviku. Nejde o zbytečný dril, jde o návyk na pravidelnou práci, ovladatelnost a zvyk respektovat příkazy pána, což vejde pejskovi záhy do krve a později jako když to najdeme. V pěti měsících začíná vlčí smečka brát štěňata na lov. Je to doba, kdy již můžeme se štěnětem nebát podnikat i náročnější výpravy do silnějšího ruchu (výstavy-nejenom psí, velkoměsto, dovolená) Stále ale dbáme na fyzické možnosti mlaďucha a nepřetěžujeme jeho klouby (žádné stovky jarních kilometrů, žádný běh u kola!) Plavání, to je fajn, voda je náš živel. Držme se pravidla: „Čím silnější podněty- tím větší potřeba následného klidu a spánku k regeneraci“. Přetažený pes může být nervózní. Tomu je třeba předejít. Ke konci prvního roku už máme za sebou největší kus práce na výchově. Taky svod mladých, kde jsme si ověřili, jak je na tom naše psí potěšení ve porovnání s ostatními stejně starými výrostky, možná nějakou tu výstavu a na vodítku si kamkoliv můžeme brát svého vzorného, nebojácného a vychovaného psa. Lidé nás zastavují na ulicích a prosí, zda si mohou pohladit tak krásného psa. Jsme na něj i na sebe velmi pyšní. (Jen nás malinko v hloubi duše štve, že ten náš hovík nějak moc nehlídá, každou návštěvu láskou ulíže a my přece chtěli hlídacího psa?!)
Počátkem druhého roku máme doma vzrostlého pejska samá noha. Na výšku už moc nevyroste, ale ještě nám nabere a zesílí na kostře. Naše vzorné zlatíčko začíná s mladickou nerozvážností zkoušet, kam až sahá moc autority. Závisláček si začne zkoušet samostatnost. Pes dříve na slovo poslušný pojednou předstírá hluchotu, zatímco doposud byla sranda ho odvolat i od zajíčka v trávě, pojednou vystartuje, nevidí, neslyší a my bezmocně stojíme na poli a pes v podobě rozmázlé šmouhy mizí v dáli. Postupem času zjišťujeme, že naše doposud šikovné zvíře se při plnění práce snaží vymyslet všemožné finty, jak povely aspoň odfláknout, pokud není zbytí je vyplnit. Brzy mu dojde, že před obecenstvem se pán ostýchá ho usměrnit a hned toho začne využívat. Ostatní členové rodiny vás začnou považovat div ne za tyrana, neboť pes neopomene u nich hledat oporu a zastání. Udělá smutné oči a jste lapeni, zvikláni ve své důslednosti. Začne dělat ramena i na ostatní pejsky, na samce obzvlášť a dělá na ně provokující sprostá gesta. Zato se galantně začne chovat k psím holkám, které si však drzého puberťáka snadno usměrní do patřičných mezí. Vezmeme si z nich příklad a důsledně psa usměrňujeme a trváme na všem, co po pejskovi požadujeme. (Stále platí pravidlo o vyvarování se násilí. Přílišné utažení uzdy může vést ke vzpouře. Kdyby propukla, museli bychom vyjít vítězně a při fyzické inzultaci nemusíme mít navrch nad silným a mrštným psem- netřeba proto hrotit situace) Jedná se spíš o takový souboj o to, kdo je mazanější, snažíme se ze všech sil být ve vymýšlení, jak psa přelstít, aspoň krok před ním. Párkrát ho tak překvapíme, až zůstane s otevřenou tlamkou a máme na chvíli jeho úctu a obdiv v kapse. A což teprve, když do „zachráníme“ před pro něj nezvyklým nebezpečím! Jsme Pán-ochránce! Zase jsme o kus vyrostli v jeho očích! Občas si ovšem ověříme, že teorie o tom, kdo má větší IQ, zda člověk či pes, má v některých oblastech povážlivé trhliny. Hovíci jsou zatraceně chytří. Nenechte se deprimovat a buďte pozorní! Určitě jste chytřejší, než váš pes! Zaměstnávejte mu hlavičku, ať nemá čas na vymýšlení nežádoucí činnosti… Čeká nás rentgen kyčlí, tak důležitý u velkých plemen a s ním uspání našeho miláčka, z čehož nám naskakuje husí kůže. Snad ještě horší je pak čekání na výsledek hodnocení. Pokud tato fáze dopadne dobře, je nejvyšší čas začít kariéru výstavního psa a máme-li štěstí, užijeme si i nějakých triumfů. Někdo se chytí drápkem a výstavy se stanou oblíbeným adrenalinovým sportem, někoho zase mnohem víc baví se psem podnikat dlouhé vycházky a výlety, jezdit na kole, dělat agility, nebo se zabydlí na cvičáku a bude cvičit podle sportovních řádů. Ti pilní skládají se psem první zkoušky, ač jim nejednou pejsek dokáže, že navrch má on. Děti si konečně s již rozumným zvířetem vyhrají do sytosti, pryč jsou časy hryzání a podrážení nohou při bláznivých honičkách. Pes děti zbožňuje, smutní, když odjedou, kontroluje je zda jsou v pořádku kdykoliv v průběhu dne pokud doma jsou a taky - začíná rovnat jejich spory. Pokud si vjedou do vlásků, nacpe se mezi ně a něžně je štípáním a poštěkáváním od sebe oddělí. Miluje smečku svornou. Hádky a křik ho děsí a trápí. Je nevhodné nechávat děti se psem samotné na vycházkách, bude své malé páníčky chránit s plnou vážností. Zrovna tak nelze očekávat, že pes bude děti poslouchat na slovo stejně jako dospělé. On totiž každého člena rodiny poslouchá přesně podle toho, jakou v něm vidí autoritu a děti spíš považuje za potěr, který musí chránit. Teprve kolem patnáctého roku se dítě v jeho očích mění na respektu hodnou osobu. Proto hovík rozhodně není vhodným psem pro malého „kynologa“. Jako průvodce dětstvím je bezvadný, to ano, bude děti milovat, dal by za ně duši, bude trpělivě snášet i jejich vypečené hry, ale - ale dítě si ho nepodřídí! (Vždyť s tím mají potíže i lidé nedůslední, bázliví a citově nevyrovnaní)Dá se již očekávat, že cizí návštěvník, který bez naší přítomnosti vnikne na území našeho pejska, asi nebude na tento zážitek vzpomínat s lehkým srdcem. Praní kalhot se asi nevyhne. Proto dáváme mnohem větší pozor na bezpečnost, aby nás pak někdo nepopotahoval za ublížení na zdraví. Myslíte, že váš pes návštěvy děsně miluje? Že je radostně vítá, posléze se nechává hladit, zalehává v jejich blízkosti, vrtí ocasem, následuje je na každém kroku? Prostě sladký pejsánek? Přitom ve skutečnosti si chytře drží nic netušícího návštěvníka pod přímou kontrolou. Mysleme na to…může stačit neočekávaný prudký pohyb a…jsou zatraceně rychlí, hovawarti.
Ve třetím roce máme již pocit, že je doma velký sebevědomý pes. Konečně dozrává. Máme fajn společníka ke všem aktivitám, naše děti rozhodně nemusí mít strach, že se s tak výborným plavcem utopí, víme, že žádný násilník či zloděj nemůže být jist zdravím, pokud přestoupí meze slušného chování a našeho teritoria a tím spíše se musíme zaměřit na ovladatelnost psa. Pokud cvičíme obrany, teprve teď zjišťujeme, že pes zdaleka není tak neschopný, jak se doposud všem zdálo. Pojednou začíná rozlišovat, co je hra a kam nepatří agrese a to co doposud stagnovalo se najednou začíná zlepšovat. Za vaší nepřítomnosti se pes samostatně ujímá své povinnosti střežit váš majetek. Odmítá spát v domě a jakmile se jeho rodinná smečka ukládá k spánku, nastupuje svoji hlídací směnu. Nestal se gaučovým povalečem, jak vám mnozí dobrodinci věštili. Snad vás čeká bonitace a pes se stane dospělým i papírově. Není zas tak těžké dostát pravidlům chovu. Máte-li pěkného psa s vynikající povahou, je škoda zanedbat jeho potenciál. Stejně tak jako zanedbat jeho pracovní vlohy. Nebyl stvořen pro pouhé válení se na zahradě. Testy, co páneček vydrží, téměř nenápadně vymizely, pes má jasno a už ho tolik nebaví si své postavení ověřovat. Vaše společná práce baví vás i psa a činíte pokroky, jaké jste ani neočekávali. Překvapuje vás, že pes je ochoten následovat vás i tam, kam byste předpokládali, že chtít nebude. Věří vám. Ta důvěra nebyla ke koupi. Jste sehraná dvojice – pes a jeho pán. Můžete si být jisti, že vás má přečtené a tak máte někdy pocit, že pes doslova čte vaše myšlenky. Kolikrát už vrtí ocasem u dveří, jen pomyslíte, že je venku krásně! Všímáte si, že vám rozumí i když užíváte běžnou hovorovou řeč. Je to vaše zásluha – to vy jste ho naučili vás pozorovat, to vy jste mu k tomu dali tisíc příležitostí, tím, že jste ho neodstrčili na okraj svého života do uzavřeného kotce, že jste ho nevykázali ze smečky, ale učinili ho nezbytnou součástí svého života. To vy jste mu ukázali hranice, to vy jste mu neubližovali! To vy jste množstvím podnětů rozvíjeli jeho vrozenou inteligenci! Vložili jste do něj spoustu práce, lásky a energie i času a teď – teď máte zaslouženě SUPERPSA . Nádherného ochránce domácí pohody a rodinného mazla, současně neohroženého hlídače a společníka do běžného života i nepohody. Změnil váš život, protože vás ovlivnil ve všech oblastech. Jste teď mnohem trpělivější, obětavější, pevnější a sebejistější, než na začátku. Je to k nevíře, co takový pes dokáže člověka naučit! Bude vám dělat samou radost. Nejspíš vás zarmoutí jen jednou – až odejde za Duhový most. Ale ten čas je určitě ještě strašně daleko…Všichni v to pevně věříme. P.S. Pokud jste se neřídili výše přečtěným a čekali, že pes se vše naučí sám, pak se touto dobou opravdu vše naučil sám. Nejspíš ale v rozporu s vašimi představami. Pravděpodobně již psa nemáte a pokud ano, asi vás brzy pokouše, pokud tak již neučinil. Proč? Nemá proč si vás vážit, za co milovat. Z mého pohledu má recht. Je to zkrátka hovík. Pes s charakterem.