Doufám, že jste si koupi tohoto plemene řádně promysleli a že upřímně věříte, či cítíte, že toto plemeno je pro vás stvořené. (Pokud ho hodláte pořídit vaší vetché babičce, aby se v domku nebála sama, tak alou a pryč!)  Jakmile rodinná rada schválí rozhodnutí, že se novým členem smečky  stane hovawart,  zbývá už jen jedno jediné – koupit štěně. Za tímto účelem zkontrolujeme rodinné konto, popřípadě vykrademe banku a můžeme se pustit do tohoto zdánlivě snadného úkolu.

 Copak zkušení chovatelé, těm je hej, mají přehled po domácích a často i zahraničních chovech, mají své oblíbené psy, ba celé linie a bývají to právě oni, kteří  si rádi  i nějaký ten rok počkají na vytoužené spojení, do něhož vkládají naděje na  budoucnost dalšího rodu. Ale co začátečníci, jak a od čeho začít?

Když jsem se před pěti lety definitivně rozhodla pro hovíka,  začala jsem v prvotním nadšení pročítat inzeráty. Jenže - vyberte  štěně podle nějakých kusých  informací, která vám notabene  nic neříkají.  Inzeráty se přímo  hemží záhadnými zkratkami, které začínajícímu pejskaři jsou stejně srozumitelné, jak egyptské hieroglyfy.  Co znamená CAC, či ZM? Dodnes  často  netuším, zda zkratkou chtěl zadavatel zdůraznit nějakou přednost, či zda se nejedná o tiskařského šotka. A někdy se musím smát, čím vším jsou někteří schopni své inzeráty opentlit. Můžete začít jednotlivé inzeráty obtelefonovávat, zaručím vám, že v každé stanici mají ty nejlepší, nejsocializovanější,  nejzdravější - zkrátka nejlepší  štěňátka na světě.  Běžte se podívat a při pohledu na malé batolící se kuličky stoprocentně neodoláte.   Při hledání štěněte můžete i narazit. Jako já. První pravidlo chovatelské etikety totiž zní: „Nikdy se neptejte na cenu štěněte hned při prvním kontaktu. “  Neznalost neomlouvá! Tenkráte jsem potkala okouzlující nabídku posledního štěňátka z vrhu, hrozně se mi na fotografiích zalíbilo  a  protože  jsem načetla o hovících co se dalo, zůstala pro mě jediná  podstatná neznámá.  Částka, kterou si musím připravit, když chci koupit štěně hovíka.  Všimněte si , že je to informace, na kterou v inzerátech ani v chovatelských diskusích nenarazíte. Celá nadšená, že jsem konečně zahlédla  štěně svých snů,  nelenila jsem a napsala chovatelce kraťoučký mailík: „Kolik stojí to roztomilé poslední štěňátko z vašeho vrhu?“  Vytouženě očekávaná odpověď mě zdrtila, zašlapala hluboko pod zem a přivedla téměř k slzám. Byla jsem ženská, které rozhodně žádný pes do rukou nepatří, nikdy by mi ho nikdo neměl prodat, jsem hnusně zištná fúrie, od které by si notabene  pes kůrku nevzal.  To byl panečku šok!

I když se té příhodě dávno směji a s paní  chovatelkou jsme si názory vysvětlily a přehodnotily, dodnes cítím tu velkou bolest, slzičky ponížení  a zklamání z té studené sprchy, které se mi dostalo v mé neuvážené začátečnické touze  po  rodinném kamarádovi.  Na druhou stranu, od té chvíle jsem byla dostatečně poučena, abych si  pro příště dala pozor, člověk se přece učí zkušeností.  Ale, víte, moc tento přístup chovatelů dodnes nechápu. Pes není rohlík, má zcela jistě svojí hodnotu, v případě kvalitního vrhu často nemalou a co je špatného na tom zjistit, zda na našeho budoucího kamaráda máme našetřeno opravdu dost.  Vsadím se, že překupníci a podvodníci stejně mají taktiky jak chovatele oblafnout, rafinovaně propracované a považuji za zbytečné morálně fackovat nezkušené začátečníky. Často by stačilo udat alespoň cenové rozpětí, v jakém se budou ceny určovat. Obvykle platí, že fenečky jsou o něco dražší, než pejsci, ale je jen a jen na chovateli, jakou cenu si za svá štěňátka určí.

Nakonec jsem ze strachu a poučena  zavrhla inzeráty  a našla si na klubových stránkách mailík na poradkyni chovu pro kraj jihočeský  a tato milá paní mi dala kontakt na dvě chovatelské stanice v naší blízkosti, kde měli čerstvě nakryto a protože jedna z nich měla i mailovou adresu, padla moje první volba na ni. Po takových náhodách ubírá se osud. A tady, v chovné stanici „z Nedabylské vísky“, už jsem se s paní chovatelkou snadno domluvila na tom, že si vezmu největšího pejska, co se narodí. Jo, takový jsem byla hamižník.  Tak já osobně bych si vzala klidně i nejmenšího, ale to můj muž, chlap jeden – měl představu hróóózně vééélikého psa!  A to prý dá rozum, že takový pes vyroste jen z pořádného štěněte!  Včasná domluva mi dala možnost s napětím očekávat výsledky ultrazvuku a po potvrzení březosti už jsme se společně s paní chovatelkou těšily na štěňátka.  Ve svém nadšení jsem ani na minutku nezapochybovala, zda se takové štěně opravdu narodí. A narodilo!  Do naší rodiny tak přišel Bert a změnil ji od základů. 

Dneska už zájemci o štěně mají vše mnohem jednodušší.  Na stránkách klubu se pravidelně objevuje informace o každém  vrhu a kdo  hledá zajímavé spojení, může sledovat vystavené krycí listy…podle nich se pozná,  kdo se chystá nakrýt svou fenu, jakým asi plemeníkem, zda se krytí uskutečnilo a můžete  se tak s majiteli domluvit včas. Často totiž bývá kvalitní vrh rozebrán dříve, než se narodí.  Přesto - vybrat  správného chovatele a správné psí rodiče, to je opravdový oříšek. Něco málo nám napoví budoucí rodiče štěňat a další předci.  Podrobnější informace o nich nalezneme v šikovné databázi na stránkách Hovawart klubu. Dozvíme se, s jakým kódem prošli uchovněním a na přiložené fotografii si uděláme prvotní obrázek vzhledu rodičů, prarodičů a dalšího příbuzenstva. Pokud chcete vybírat opravdu poctivě, není od věci si pejsky, kteří se nám zalíbí, prohlédnout na živo, navštívit výstavy a promluvit si s majiteli psů, kteří vzbudili náš zájem.  Takových zájemců o plemeno bývá několik na každé výstavě a majitele psů opravdu srdečně těší zájem o jejich psy, to můžu potvrdit  z vlastní zkušenosti. Ochotně se s vámi pustí do  hovoru, ve kterém můžete získat další zajímavé informace.  Nebo navštivte chovatele přímo u něj doma.

A když už si konečně vyberete stanici a krytí i narození štěňat úspěšně proběhlo, určitě nezapomeňte své budoucí předběžně zamluvené štěně navštívit.  Teprve na místě, až uvidíte, jakou péči chovatel štěňatům věnuje, se definitivně rozhodněte.  Mějte na mysli, že čím je štěně mladší, tím  hlouběji se do něj vtiskávají prvotní zážitky….pokud se štěňata lidí bojí a nevrhají se nadšeně na příchozího,  uhýbají před dotekem ruky, je určitě něco špatně.   Nelze říct, že ve větší stanici, kde mají několik fen, se štěňatům věnuje méně péče, než tam, kde si jednou za život chtějí zkusit odchovat vlastní štěňátka. Kdo má poctivý  přístup k zvířatům,  může a snaží se dát štěňatům to nejlepší  i když jich má víc.  A naopak,  na zanedbaná štěňata  lze narazit i tam, kde mají první vrh. Proto  návštěva je nezbytná  a každý poctivý chovatel, jakmile pomine pro štěňata nejcitlivější období, vám ji určitě rád umožní.  Ba, nejspíš ji bude vyžadovat – vždyť i on potřebuje vědět, do jakých rukou se jeho štěňátka dostanou a nové majitele si potřebuje patřičně vyzkoušet a oťukat.  Pokud si vzájemně padnete do oka, je vyhráno a jestliže se jedná o zkušené a nadšené chovatele, bude začleněni do  velké „hovawartí rodiny“. Ta má tu výhodu, že máte přehled i o sourozencích vašeho štěněte, společně se můžete setkávat a předávat si poznatky a vždy se máte v případě nesnází na koho obrátit, chovatel vám jistě rád poradí. Vždyť každé štěně, jehož vývoj může dále sledovat, poskytuje pro něj zase další cenné informace o kvalitě spojení chovných psů a jen tak se našim chovatelům podaří nejen udržet, ale i nadále zlepšovat český chov.  A můj názor je, že hovawarty máme krásné,  možná nejhezčí v Evropě, akorát jim mnoho dlužíme po stránce pracovní.  Protože hovawart by měl především zůstat psem všestranným.  Pak bude pro rodiny, kterým nestačí jen psí mazlík, určitě psem první volby. Psem krásným, statečným, ostražitým, s vyrovnanou povahou, vysokou inteligencí, milujícím děti i celou rodinu, příjemným spolehlivým společníkem a průvodcem na všech vašich cestách.  

V každém případě dbejte na to, abyste koupili především štěně zdravé, řádně socializované a dobře živené. Vznikla–li u vás po těchto stránkách jakákoliv pochybnost,  buďte velmi obezřetelní.  Koupit štěně ze soucitu je velká hloupost, která vás může stát mnohé zklamání, peníze a hlavně - místo radosti si koupíte starosti.  Samozřejmostí je u hovawartů kupní smlouva, ve které si může chovatel vymínit pár závazků pro vás. Často to bývá předkupní právo na pejska, pokud byste se ho chtěli v budoucnu zbavit. Může tam být podmínka účasti na svodu mladých, nebo rentgen dysplazie, kterou se chovatelé snaží u hovawartů co nejvíce vymýtit.    Kdyby se vám to nechtělo líbit, podívejte se, jak to chodí u jiných plemen a budete  na tento požadavek hledět jinak…Se štěnětem dostanete i očkovací průkaz a někdy i nějakou tu výbavičku do světa, přinejmenším pár granulí, na které je zvyklé, na první dny, aby nemělo problémy s přechodem na jinou stravu.

Koupě hovawarta je  každopádně závazkem pro budoucí pánečky.  Kupujete psa, kterému nestačí válet se na gauči, či být stálým inventářem oploceného objektu. Protože vše, co do něj vložíte při výchově či výcviku, se vám vrátí jako bumerang.  Je jen na vás, zda návrat bumerangu bude znamenat problémy, trápení a smutný osud psa,  nebo budete mít doma hlídače, kterého vám bude každý závidět. Věřte mi, že ta práce, co do svého štěňátka vložíte, ta se vám vrátí stonásobně. Není psa nad dobře vedeného hovawarta!

 Když kupujete štěně, máte v rukách celý jeho budoucí osud.  Chovatel vám ke štěněti zašle po vystavení PP (a nebojte se, někdy to vystavování trvá naším úřadům několik měsíců), který je vám zárukou, že rodiče vašeho štěněte byli řádně uchovněni  a tudíž byli „echt“ hovawarti. Hovawarti mají poměrně přísné bonitace, oproti jiným plemenům, proto samotné uchovnění svědčí o kvalitách psích rodičů. Ale to je taky jediná záruka, kterou vám chovatel může dát.  Nemalujte si krásné obrazy budoucnosti při ujišťování, že tohle je opravdu výstavní štěně. Zda z vašeho svěřence vyroste šampión, to je poněkud ve hvězdách a pokud se chovatel dušuje, že na sto procent, měli byste ho podezírat přinejmenším z vytahování.   Pokud  ale vašemu pejskovi příroda nadělí v budoucnu pěkný exteriér, pak  máte štěstí a měli byste ho využít. I ten nejkrásnější pes nemá šanci stát se šampiónem, pokud ho budete držet jen doma pro svou potěchu.  A to by byla škoda. Čím větší a kvalitnější je chovatelská základna, tím lépe pro hovíky. Výstavy nejsou žádné mučení psů, pro účast nepotřebujete být absoloventem vysoké školy  a potřebné znalosti pochytíte. Stačí troška odvahy.  A že máte pěkného psa, to zjistíte opravdu až po absolvování většího množství výstav u několika různých rozhodčích, v různém věku psa.  Každý rozhodčí má totiž svůj vlastní názor na to, jak má hovawart vypadat,  někomu se líbí lehčí psi, někomu zase těžší typ, ten preferuje pohyb, ten zase dbá na přesné vykreslení znaků…Co rozhodčí, to jiný posudek.  Nenechte se odradit prvním neúspěchem! Už jsem viděla psy, kterým prorokovali, že jaktěživo nedostanou dobrou známku a hned jejich první výstava skončila výbornou a Cacem a zažila jsem Junioršampiony, pro které výstavní kariéra v dospělosti skončila. Pes se vyvíjí a je hodně vás, zda mu poskytnete pro jeho vývoj optimální podmínky, aby vyrostl ve zdravého, svalnatého jedince. Pokud si z něj uděláte špekouna, pak asi ve výstavních kruzích moc neprorazíte.  Genetiku těžko přelstíte, ale jeho kondici, zdravý vzhled, chování, poslušnost – to vše máte v rukách. Tady se dá odvést kus práce.  A už jsme zase u toho,  pes pracovní je pes pracovní a takového psa prostě musíte, musíte zaměstnávat. Zaměstnávat tělo i mozek. Nemusíte hovawarta vysloveně cvičit ve smyslu spotovního výcviku, můžete s ním  běhat, jezdit na kole, nebo  zkusit agility, turistiku, co vám zkrátka sedí nejlépe a co z vás udělá jeden tým. Štěně je jak nepopsaný list. Jeho kroniku  budete psát svýma rukama. Přeji všem budoucím majitelům hovawarta, aby stránky jejich kroniky plnila radost, spokojenost a šťastné zážitky s nejlepším psem na světě! (A ovšemže tam musí být pár lumpáren, aby měli páníčkové nač vzpomínat. )

P.S. Ani mě nenapadlo, že by někdo chtěl koupit štěně bez PP. No, upřímně, mě to kdysi napadlo, ale když jsem začala přemýšlet, zda dát 5-6 tisíc za pofiderního psa bez záruky, řekla jsem si, že to taky můžou být zcela vyhozené peníze. Sousedovic čistokrevnému německému  ovčáčkovi narostl slušivý kníračí vous, což mě  dost znepokojilo. A život mezi hovawarty mě poučil ještě více. Viděla jsem pár hovíků bez PP a žádný z mnou viděných nevypadal moc jako hovík. Další, ale mnohem nebezpečnější věc, jsou přísná kritéria uchovnění. Je spousta zklamaných majitelů, kterým pes neprošel při bonitaci buď kvůli stránce zdravotní, nebo povahové…ono je jedno, když vám přeroste york, nebo čivava. Nakonec, i úplně ošklivý pes je v našich očích krásný, protože je náš.  Ale když se začátečníkům do ruky dostane  hovawart s vrozenou bázlivostí, nebo agresivitou… brr, měla jsem z pekla štěstí, že jsem  dostala rozum včas.