Na diskusi hoviklubu jsem narazila na jeden smutný příběh hovíka.  Příběh o tom, že hovawart není pes pro každého, ale lidé si to nedají vysvětlit. Moc bych si přála, aby takových příběhů bylo co nejméně. Posuďte sami.

Když láska přinese neštěstí
01.02.2008 20:15
Zdravím, je to přesně 2 dny (29.1.2008), když náš pes 2 a půl roku, kterého jsme měli od 3 týdnů napadl a strašlivě pokousal mého muže. Je to zážitek na celý život následně utracení je také hrůza. Strašně ráda bych se podělila se začínající rodinou, která si chce pořídilit pejska a myslí si, že jen s láskou se dá psa vychovat. Psa rasa Hovaward jsem nechtěla hned utratit jeli jsme do útulku hledat pomoc a radu vyděšená a vynervovaná jsem stála před veterinářkou z útulku, která na mě řvala, že jsme to zavinili mi, že jme zkazili psa a je ji líto psa, né nás. V té chvíli mi opravdu tohle neprofesionální řešení nepomohlo. Všichni tu píšete o kamarádství jak je všechno fajn, ale ani náznak, že i psi se můžou zvrtnou a neštěstí, bolest následně smutek a pak zas naděje, aby velmi hnisající ruka a prsty vydrželi to se nikde ve stránkách o psech nedočtete.
S úctou a bez zášti LS.

Každý potencionální zájemce o vlastnictví hovawarta by si měl toto povinně přečíst! Všude se píše, že hovawart je pes pracovní, pes hlídací a že potřebuje důslednou výchovu a zaměstnání. A přesto se najdou stále lidé, kteří se nadchnou krásou štěňat a bez rozmyslu si domů pořídí chlupatou kuličku a myslí si, že jim bez práce a beze snahy vyroste super-pes. A když nevyroste, hrozně se diví - jak je to možné? A pes putuje v lepším případě do dalších rukou, v horším na řetěz a v tom nejhorším…Však jste to četli.  Jsou lidé, kterým nepatří do ruky téměř žádný pes.  Vynechme sadisty a podobné úchyly a zaměřme se na „milovníky zvířat“. To je přesně ona kategorie lidí, kterým hovawart do ruky zásadně nepatří.  Pes je pro ně oblíbená hračka.  Oni vědí, že pejsek se musí krmit a česat a hladit, ale to je asi tak všechno.  Učit se nechtějí, prosím vás, co se taky učit o psu, všechno je jasné. Tady má  boudu, tady misku s granulkami a my se s ním budeme muchlat.  Znovu si pozorně přečtěte výpověď.

Rodina si přinesla domů 3-týdenní štěně.  Zločin.  Žádný rozumný člověk nevyrve štěně zpod feny v takovém věku! To dokáže jen „milovník zvířat“. Nezajímají ho potřeby štěněte, on vidí, jak je ta kulička právě teď roztomiloučká,  že mámu hrozně moc potřebuje? Ale jděte, dyť podívejte, jak se snaží baštit! A běhá! Na co máma? My na něj budeme hodňoučcí…

Pochybuji, že by se našel slušný chovatel, který by dal do služby štěně ve třetím týdnu. Takže štěně  nemělo PP.  Proč štěně hovawarta nemá PP? Ať už vám množitel tvrdí cokoliv, existuje jen pár důvodů.  Ten nejčastější je: rodiče nesplnili požadavky chovnosti.  Vsaďte se, že vám neprozradí proč. Buď mají nějakou dědičnou chorobu, nebo nestandardní zjev, nebo  – nestandardní povahu! Uchovnit psa sice dá trochu práce, ale není to tak hrozné, jak vám množitel vylíčí. Kdyby jeho zvíře bylo k chovu, pak by jistě bonitaci absolvoval, už jen proto, že hovík s PP se prodává mnohem dráž, než bezpapírák.  Vydělal by na vrhu s PP jistě víc, ne?  Všem vážným zájemcům vždy doporučuji, aby se na pár jedinců bez PP předem podívali a porovnali si je s pejsky s PP. Pokud mají oči, budou se hodně divit!  (Je pravda, že ani PP vám nezaručí, že budete mít 100% nádherného a zdravého psa.  Ale u hovíka bez PP nevíte ani s jistotou, že jeho babička nebyla německý ovčák.  Budete mít vořecha za pět táců. Ještě pořád vám to připadá jako láce?) 

Takže máme štěně, o povaze či rase předků víme houby, socializaci jsme si narušili hned na úplném začátku, neboť je to psí matka, která jí psí výchovou zahajuje. 

Varianta první. Rodina je zpočátku hrozně nadšená štěnětem. Koukejte jak je roztomiloučké, jak hezky vrčí, tytyty, vlčku jeden.  Štěně nemá chvilku klidu. Rádo by spalo, ale chlapeček si ho chce zrovna vozit na náklaďáku. Když se mu konečně podaří zdrhnout  a usne v klidu pod stolem, holčička ho šimrá pod nosem.  Navlečou mu oboječek a vláčí ho po venku – pes potřebuje procházky.  Zpočátku nadšeně utírají loužičky, nadšení pomalu vyprchává a když pes rozkouše holčičce panenku a chlapečkovi vykuchá plyšáka, je na čase vykopnout štěně ven.  Pes nechápe – doteď jsem byl středem pozornosti – teď mě vyhostili ze smečky? Základy neurózy byly položeny.  Rodina se o pejska i nadále stará. Nosí mu jídlo. Chodí na procházky. Brzy je to přestává bavit. Na co procházky, když může lítat po zahradě. Čas od času je chytne záchvat svědomí a vrhnou se na „výcvik“. Pes nechápe, tak se mu nějaká ta ťafne, nechápe víc. No, je úplně blbej, nic z něj nebude.  Pes dospěje. Nějak se prostředí přizpůsobil. Přichází páneček. Něco chce? Ať si trhne!  Co, ty si na mě budeš dovolovat? Já ti ukážu! Vrrrr….. 

Varianta druhá. Rodinka je pejskem nadšená.  Koukejte, jak to štěně krásně vyskočí na gauč! Jak mi pěkně hřeje nožičky v postýlce…Vrčí, když papá? Tak ho necháme v klidu, ať se napapá… Nechce nás pustit na gauč? No nevadí, můžeme sedět i na křesle…Nechce nás pustit do kuchyně? Ale no tak čumáčku…Tak dobře, nebudeme chodit do kuchyně.  Jednoho dne pes dospěje a usoudí, že tak neposlušnou smečku je třeba umravnit. Ne že by členy rodiny neměl rád, to on má, ale pořádek být musí a když to nejde po dobrém – koukej pánečku, neposlechls?  Vrrrr… 

Varianta třetí.  Štěně povyroste. Zlobí. Dostane výprask. Zkusí to zase. Zase je bito. Brzy ho bijí za cokoliv, někdy ani nevědí za co. Asi za to, že mu musí nosit žrádlo a uklízet po něm v kotci. Pes se bojí. Jednou to zase vypadá na pěkný vylágoš. Není kam utéct? Proboha, co budu dělat? Zkusím se zachránit…Vrrrr…

Ať už je varianta výchovy „milovníky zvířat“ jakákoliv, málokdy to skončí úspěchem.  Někdy ano, někdy mají štěstí na pejska tak submisivní povahy, že si nechá všechno líbit.  Ale to hovawarti moc často nebývají. Oni mají za úkol chránit, mají být odvážní a stateční. A nejsmutnější je, že „milovník zvířat“ si nikdy nepřipustí, že chyba se stala na jeho straně ( „psi se můžou zvrtnout“) 

Často si pořídí další živou hračku… 

Hovawarta vychováte snadno.  Pokud poctivě vychováváte, pokud mu jasně stanovíte hranice a pokud dokážete, aby se tyto hranice neposouvaly nežádoucím směrem.  Nemusíte mít za sebou deset vycvičených psů, stačí, když se umíte vžít do role psa, přemýšlet jako pes a díky tomu dokážete být vždy o krůček napřed  před vaším svěřencem. Někdy je třeba „otěže“ přitáhnout, jindy je lépe je trošku popustit.  Na to přijdete, pokud se svému psu věnujete, na to vám nikdo recept nedá, protože každý pes je trošku jiný a na každého platí něco jiného. Láska jde vždy ruku v ruce s řádem a pravidly.  Protože právě ty pravidla dávají vašemu psovi jistotu a vědomí, že svět se točí tak jak má  a on je jeho pevnou součástí, která má své místo.  Základní pravidla by měla být stanovena dříve, než si štěně přivezeme.  Hovawart se svojí rodinou srůstá.  Když ho z ní vyrvete, vždy dojde k jeho poškození.

Nepořizujte si hovawarta, pokud si nejste jistí, že chcete psa, který bude  součástí rodiny, pokud ho nechtějí všichni členové rodiny, pokud máte rozhárané vztahy v rodině, pokud nechcete měnit své osobní zvyklosti v jeho prospěch, pokud se mu nechcete vážně věnovat, nebo pokud nemáte důslednost. Nepořizujte si ho jen proto, že se vám líbí, že je atraktivní. Už vůbec ho nepořizujte dětem pro zábavu! Téměř žádné dítě pod patnáct let si nepodřídí hovawarta.  Ušetřete peníze a nervy.  

Nekažte štěňata…mají většinou jen jednu šanci.   

Za všechny hovíky - moc prosím.