Už jen výše vyjmenované stačí samotné ženské  ničit nervy, ovšem když se do ní zamiluje veterinář, pak je o zábavu teprve postaráno. Pokud se nebudete nad knihou přímo chechtat, pak se budete přinejmenším usmívat.

Pro představu přináším zkrácenou ukázku, kterou paní autorka uvonila pro propagaci knihy na internetu, tak snad nebudu stíhána za citaci.

*********************************

Chaloupka byla čisťoučká, vytopená, útulná a voňavá. Když se do té idylky ozvalo hrčivé "Krrrávo!", skoro jsem se lekla. Abi se rozštěkala.
"Hele, ptáček," ukázala na záclonovou tyč Kamila. Skutečně. Seděl tam jakýsi pták se zahnutým zobákem, z čehož jsem usoudila, že se nejedná o vránu. Když zjistil, že příchozí upoutal, dal hlavičku na stranu a zatřepal křídly. "Čumíííšššš, čumíííššš," zasyčel a načepýřil se.
"Je to takový opičák," láskyplně konstatovala Huberta a usadila nás ke stolu. Že papoušek je kromě opicí ještě čunětem jsme zjistili poté, co přistál Kamile v talíři na knedlíku, nedobrzdil a vyráchal se v omáčce celý.
"Jé, hele, papoušek na smetaně," rozchechtala se Kamila.
"Je to prostě debil, co se dá dělat," pravil Vladimír, popadl nezbedného ptáka nedbaje jeho křiku a klování a proti jeho vůli ho vykoupal ve škopíku mezi našpiněným nádobím. Potom ho vstrčil do klícky, čímž se dopustil nenapravitelného hříchu a docílil tak toho, že pták zarytě mlčel po celé odpoledne a tvářil se, že je vycpaný.

**************************************************************

A pokud si knihu přečtete a bude vám líto, že už jste na konci, zjistila jsem dobrou zprávu. Paní autorka  má rozpracované pokračování, zatím pod pracovním názvem "Papoušek v aspiku"