Znáte čtečku, máte čtečku?  Takové to zařízení, které má nahradit knihy?    Poněvadž jsem knižní mol od genetického založení,  nemohla  mi existence takového vynálezu ujít.   Bohužel,  cena čtecích zařízeních a elektronického papíru byla zpočátku naprosto nezajímavá. Takříkajíc, odpudivá.  I bez čteček se ovšem dalo sem tam něco přečíst na monitoru počítače.  Tuhne od toho ale šíje a oči mžitkují.  S poklesem cen se však  čtečky začaly masově rozšiřovat, až už vlna jejich oceánu dosáhla i na mé nožky a ošplouchla je.  Zájem byl tedy znovuzrozen a tak jsem si sem tam přečetla v diskusích  o zkušenostech těch šťastnějších (a bohatších) a brzy jsem dospěla k názoru, že něco takového si jednoho dne koupím.  Jednoho dne. Protože  se jedná o  věc zbytnou a tedy vždycky má přednost něco nezbytného,  zvlášť, když jste vlastníkem tří dětí a dvou psů. Takže věc založíte do kolonky „jednou se dočkám“ a postupujete liščinou metodou kyselých hroznů. Nakonec- bez čtečky jste se obešli téměř půl století bez úhony,  knih je všude dost a stejně na ně nezbývá čas. Když vám miminko odroste do batolete, je s knížkami na dlouhou dobu ámen.  Brzy zjistíte, že hromádka dovlečená s radostí z knihovny zůstává nedotčena a  že některé bestselery, na které jste čekali takovou dobu, budete muset vrátit nepřečtené, pokud se nechcete potácet bytem jako  usínající mátoha.  Pokud už svazek otevřete a přečtete víc jak jeden odstavec, dítě vám se spravedlivým  rozhořčením knihu zabouchne a zcela jistě vytáhne všechny záložky, pomocí kterých  doufáte se k rozečteným stránkám vrátit. Časem dojde na smíření se se situací a utěšujete se myšlenkou, že jednoho dne, asi v důchodu,  zase bude času dost.  

Založila jsem na svém webu před lety rubriku, ve které jsem sdělovala a chtěla sdělovat některé své čtenářské zážitky, protože podobné příspěvky zase navnadily mne, abych si to či ono přečetla. S životním obratem se vrátila absence času a potřeba věnovat  se mnohem naléhavějším a potřebnějším  činnostem, než je čtení.  Rubrika se pokryla nánosem prachu.  V posledních letech jsem si dopřála čtenářských orgií jen jednou jedinkrát – když jsem strávila měsíc v nemocnici.  Všechno zlé je k něčemu dobré a nemocnice je ke čtení jako stvořená.  Nic jiného se tam beztak dělat nedá.  Od té doby ale uplynulo hodně času a do knihovny  jsme začaly chodit s Verunkou jen pro  Medvídka Pú a kolouška Bambiho.

Ale jednoho dne – zazvoní kouzelný vánoční zvoneček –  a  -  pod stromečkem se objeví nejkouzelnější vánoční dárek. Bojíte se ho otevřít, protože máte strach, že to bude ono a máte strach, že to nebude ono a ono je to ono a oči vám zalije záplava slz štěstí. Hurá! Máte výčitky svědomí, že si někdo kvůli vám dělá takovou škodu, ale výčitky přebije radost. Taková ta dětinsky nádherná upřímná radost, když dostanete něco, co jste si opravdu z celého srdce přáli.

Mám ji! Mám čtečku, mám Kindle!!! 

Od té chvíle jsme nerozlučná dvojice. Já a můj Kindle.  Byla to láska na první pohled.  

Nezajímalo mě, co všechno přístroj dovede. Od chvíle, kdy jsem ho naplnila,  čtu a čtu a čtu a nemůžu se toho nasytit.  Tenký lehoučký přítel mě provází cestou do práce i z práce a zpříjemňuje chvíle před usnutím. Dá se číst  na zastávce, v MHD i v autě. Dá se číst při libovolném prostoji.  Kde má kniha omezení pro svou hmotnost, rozměry, materiál, tam proniká čtečka svou skladností.  Nemáte s sebou jednu knihu, kterou když dočtete,  nemáte čím nahradit. Do malinké čtečky se vejde celá knihovna, která je vám kdykoliv po ruce.  Čtení na monitoru, ať už PC, nebo tabletů, telefonů,  nic z toho vám  nenahradí její komfort.  Písmo je ostré, oči se neunavují, můžete číst i za podmínek, kdy byste jindy s knihou rušili.  V ruce je lehoučká.  Těžko se vám zasteskne po kilogramových bichlích, jakmile si zvyknete na výhody čtečky.  Je to zkrátka miláček.  Dnes už chápu, proč se s cenovým poklesem začala tak úspěšně šířit. Je totiž strašně, ale strašně nakažlivá. Do měsíce jsem nakazila celou kancelář a trápím se tím, že by i ostatní členové rodiny potřebovali svojí čtečku.  Je to totiž věc osobní potřeby a stejně jako mobil, nebo zubní kartáček, není půjčovací.  Nechcete se dělit. V mém žebříčku patří hned na první místo užitných předmětů 21. století. Jsem ráda, že pokrok  vyjímečně přinese i něco dobrého. A tohle je pro knihomily trefa do černého.

Že čtečku nepotřebujete? Že máte raději vůni knih a šustění stránek?  Kyselé hrozny, lištičky, kyselé hrozny.  Nečekejte na důchod a udělejte si radost hned. Koneckonců, šustit si papírem můžete i se čtečkou v jedné ruce.